Před 174 zákonodárci, kteří byli do federálního parlamentu zvoleni v červnu 1992 za Českou republiku, se tehdy rýsovala nejasná budoucnost. Jen o den dříve schválená česká ústava sice předpokládala vznik horní komory parlamentu, kterou podle vážně míněných úvah měli zaplnit končící federální poslanci, takové řešení ale neprošlo. Senát s 81 členy se podařilo naplnit až koncem roku 1996 v běžných volbách. Někdejší politická "první liga" tak od 1. ledna 1993 náhle zůstala bez práce.

Ve stejný den zároveň oficiálně a definitivně po více než 74 letech přestal existovat čs. parlament. Zrodil se jako Národní výbor československý v létě 1918, památného 28. října vyhlásil samostatný stát a již v listopadu 1918 se změnil v Revoluční národní shromáždění. Podle úpravy z února 1920, která platila 18 let, pak vzniklo dvoukomorové Národní shromáždění. Poválečná Prozatímní i Ústavodárné národní shromáždění už byla jen jednokomorová, stejně jako řádný parlament, zvolený v nesvobodných volbách v květnu 1948.

Ke dvěma komorám se ústavní zřízení vrátilo 1. ledna 1969, když jako jeden z důsledků reformních snah předchozího roku začala fungovat federace. Federální shromáždění, jak se poté parlament nazýval, se skládalo ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. První z komor měla 200 poslanců (od června 1990 již jen 150) a volilo se do ní v celém Československu - v české části federace tak bylo zvoleno zhruba dvakrát tolik zákonodárců, než na Slovensku. Sněmovna národů měla poslanců 150 a v každé z republik se volila polovina.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.