Z charakteru těchto přešlapů lze podle Holomka usuzovat na to, že Zemanovo úsilí směřuje k prezidentskému systému vládnutí s autokratickými prvky, který není v naší Ústavě zakotven. „Přitom prezident je ve své funkci neodpovědný, což ovšem neznamená, že si může dělat, co ho napadne, případně nenaplňovat Ústavou předepsané kroky. A taky, že mu nemusí být vše trpěno,“ podotýká Holomek.

Celý text je ZDE

Prostý občan, kterému je takový postoj prezidenta cizí, neboť vidí, k čemu směřuje a jakým nebezpečím může být vystaven, by měl podle Holomka v první fázi spoléhat na vládu a Parlament u vědomí toho, že stát je jimi řízen a že jsou zodpovědni i za svého neodpovědného prezidenta.

„Mají ústavní povinnost konat a svého prezidenta volat k pořádku. Pokud tak nečiní, což je dnes už zcela evidentní, je postoj občana v tak rozhádané společnosti, jako je ta naše, opravdu obtížný,“ stýská si Holomek.

Poukazuje na to, že i poslanci, senátoři a ministři skládali slib na Ústavu. „Pokud se chovají takto, pak i oni jsou odpovědni za nedodržování Ústavy a následky, které z toho mohou povstat. Uvědomují si to vůbec?“ ptá se Holomek.

Pokládá si také otázku, zda je za této situace občan povinen držet povinný respekt k prezidentu, když ten svůj úřad zastává nekompetentně a v rozporu s vládní zahraniční politikou. A když vystavuje občana i stát bezpečnostním rizikům svým směřováním k Rusku a k Číně, „a tím vším narušuje program, ke kterému jsme se všichni po sametové revoluci spontánně přihlásili“.