„Přemýšlejte, v jaké zemi chcete žít a jakou zemi předáme našim dětem. Jestli to bude země svobodná a hrdá, nebo země uzavřená, ustrašená a nesvobodná,“ vyzval při té příležitosti Zdeněk Leszkoven z iniciativy Liberecká kavárna. V listopadu 1989 mu bylo 12 a byl ještě dítě. „Dnes jsem ale dospělý muž a vzhledem k tomu, že se člověk zajímá o historii a moc dobře ví, že tahle země není svobodná tak dlouho a dost často byla vlastně nesvobodná, takže je nutné si připomínat tyto svátky. Svoboda a demokracie prostě zadarmo nejsou. Byli bychom rádi, kdyby se společnost probudila a tento svátek slavila, protože je co slavit,“ dodal.
Nad malou účastí na dnešním shromáždění si posteskl Tibor Batthyány (dříve ANO), primátor města Liberce, které spolu s univerzitou akci pořádalo. „Vypadá to, že lidé stále více zapomínají, což ostatně naznačily i nedávné volby,“ poznamenal ve svém projevu primátor. A dodal: „Naše společnost už není tak jednotná jako po sametové revoluci. Na život v demokracii jsme si už zvykli. Brát demokracii jako něco samozřejmého a myslet si, že tady je a bude, by ale byla velká chyba a první krok k tomu, abychom o ni jednoho dne přišli. Vážně máme tak krátkou paměť? Jak je možné, že 28 let po sametové revoluci čtu v novinách, že příštím místopředsedou Sněmovny bude pravděpodobně komunista?“
Pro rektora liberecké univerzity Zdeňka Kůse je 17. listopad především dnem, kdy vysoké školy jednou vše ztratily a podruhé mnoho získaly. „Získaly svobodu. Pro mě je 17. listopad symbolem dne, kdy se na naše vysoké školy vrátila možnost studovat, cestovat a vůbec chovat se jako v demokratické zemi,“ řekl ČTK rektor. Sám byl v listopadu 1989 právě na liberecké univerzitě. „Byl to den jako každý jiný, 17. listopadu tady nedemonstroval nikdo, to jen v Praze na Národní třídě. Až později byla řada demonstrací i tady,“ zavzpomínal Kůs.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab