Ve svém prvním textu se Halík zaměřil na migraci a sobectví prohlášení, že nepřijmeme žádného migranta. Jan Zahradil si všímá, jak se Halík otřel o své dva ideové protivníky. Na svém facebooku píše: „Přečetl jsem si to Halíkovo ‚migrační‘ kázání, vyšlo to v LN.
Nezklamal – nacpal tam Klause i Duku, aby je zas trochu okopal."

Cituji.
Ad Klaus: ‚Současná migrace je pouze předehrou toho, co přijde, až v důsledku globálního oteplování zmizí z velké části světa zásoby vody. K spoluviníkům toho, že se lidstvo nesnažilo této katastrofě předejít patří i ti, kdo falešně uklidňovali svědomí viníků popíráním faktu klimatických změn a lidské spoluzodpovědnosti za tento stav. I tito lidé zaujímali u nás donedávna přední místa na státně-náboženských slavnostech!‘ (slůvko ‚falešně‘ to trochu devalvuje, ale stejně – až nezalijete zahrádku, může za to, jako vždycky za všechno, Klaus).
Ad Duka: ‚Církev nemá hrát ve společnosti roli ozdobného ornamentu při státních slavnostech a vlichocovat se do přízně mocných... v dnešní době jedovatého populismu se nesmí bát statečně se postavit proti většinovému mínění... jdeme vstříc těžkým dobám, v nichž už dnes mnozí přední lidé ve státě i církvi selhávají...‘ (aneb vlichocující se ornament Duka selhává neb odmítá předělat církev na NGO dle Halíkových návrhů).
U svaté Templetonovy ceny, tomu už se říká obsese!“

V diskusi pak Filip Bořivoj Schneider argumentoval, že „Václav Klaus vždy aktivně vystupoval proti jakýmkoli politickým snahám o mitigaci globálních klimatických změn je holý fakt, stejně jako to, že její antropogenní příčiny vždy popíral. A ‚NGO podle Halíkovych návrhů‘ z církve dělají v první řadě papežské encykliky o sociálním učení, hlavně Rerum Novarum papeže Lva XIII., nebo Laudato Si papeže Františka... na tuto situaci se však nejlépe vztahují Deus Caritas Est a Caritas in Veritate, obě od papeže Benedikta XVI.“ Zahradil mu na to odpověděl: „Mně je obsah encyklik celkem fuk, at´je čtou ti, kdo jsou v církvi – zajímá mě to, jak Halík toho Duku nikdy neodolá kopnout do kotníku. A vždycky tak jako mimoděk, tak přizdisráčsky.“

Tomáš Halík se ve svém druhém textu na webu deníku Referendum zabývá omyly. Píše, že se mýlil, když si myslel, že katolická církev sehraje klíčovou roli při morální obnově české společnosti v přechodu od policejního režimu v demokracii. Podle něj katolictví, se kterým přišel do styku za komunismu, ekumenicky otevřené a duchovně i intelektuálně hluboké, zůstalo v českém katolickém prostředí výjimkou.

Pak se opírá do kardinála Duky: „To, co dnes reprezentuje kardinál Duka ve vztahu k moci i ve vztahu k uprchlíkům, jsem opravdu nečekal. Dnes je mi zejména papež František zdrojem naděje, že tento můj druhý omyl, týkající se mé představy o církvi, není zcela fatální.“ Halík také tvrdí, že se mýlil, když měl za to, že „strašidla kalné doby normalizace“ se už nevrátí. Myslel si, že tu postupně vznikne vyspělá evropská demokratická politická a právní kultura, navazující na to nejlepší z první republiky.