Sněmovnou prošla novela školského zákona, která upravuje oblast integrace handicapovaných žáků do běžných škol a učňovské školství. Děti už si také nekoupí nezdravé jídlo z automatů. Nepotřebovala by naše vzdělávací soustava jiné úpravy? O tom v pondělním Hyde Parku České televize hovořil Oldřich Botlík, spoluautor projektu Učení s chutí.

Problém je už v obsahu učiva

Botlík hned v úvodu prohlásil, že s novelou školského zákona, která prošla sněmovnou, v podstatě nemá problém. "Ona byla taková technická, připravoval ji předchozí ministr Fiala. Ale zákonem se nedají vyřešit podstatné problémy našeho školství," upozornil hned v úvodu host pořadu. Zákonem lze prý jen těžko ovlivnit pohled učitelů na jejich profesi i pohled veřejnosti na učitele a podobně.

Nechápe také, proč se do novely nedostala možnost vzdělávání dětí z druhého stupně základní školy doma. "Nejhlasitějšími odpůrci byli komunisté," podotkl Botlík. "Tam je takový problém: Kdykoliv se u nás vyskytne chuť dělat jinak, tak všichni chtějí, aby prokazoval, že je to v pořádku. Ale to, co se děje dosud, také nikdo neprokazoval. ... Škola má vypadat tak, aby se tam děti chodily vzdělávat, i kdyby nemusely," pokračoval.

Zásadní problém školství spočívá v tom, aby se změnil pohled na to, jaká je úloha základního školství ve společnosti. "Myslím, že si to představujeme špatně," vyjádřil svůj názor Botlík. V prvé řadě je třeba zaujmout dítě, čemuž dnes brání i obsah povinného učiva. Podstatné je, co si žáci udrží v hlavě.

Znám slepé či hluché, kteří učí na vysokých školách

Řada lidí má příliš úzký pohled na školství. Ukazuje se to např. u handicapovaných žáků. Zdravé děti by měly vědět, že ve společnosti žijí handicapovaní, měly by jim umět pomoci, ale měly by se také vzájemně naučit oceňovat své silné stránky. Rozhodně to není tak, že by se do běžných škol dostaly všechny handicapované děti. Ale např. slepé či hluché děti mohou být velmi inteligentní. Já znám takové, kteří dnes učí na vysoké škole," podotkl Botlík.

U dětí s poruchami by ale měl být počet dětí ve třídě menší a pomocnou ruku by podle Botlíka mohli podat např. asistenti. Otázkou je, jestli na to budou peníze i chuť zkoušet jiné věci.

A co učitel?

V jednom z dotazů zazněla myšlenka, že děti dnes slýchají o svých právech, ale povinnosti se vytratily. A kdy se někdo konečně zamyslí nad nelehkou pozicí učitele, ptal se divák. "Myslím si, že učitel by měl být profesionál. Nevšiml jsem si např., že by si dnes lékaři stěžovali na pacienty, které léčí," provedl srovnání host. "Já si myslím, že je v silách každého učitele nastolit situaci, kde ty děti může něco zajímat," zdůraznil.

A pokud se dnes mluví o tom, že pozici učitelů do jisté míry vylepší kariérní řád, host si to nemyslí. Kariérní řád totiž nezaručuje, nedbá a ani nemůže dbát na to, aby učitel dokázal nahlédnout do myslí dětí a poznat tak, čím by je mohl zaujmout. "Cílem školy je, aby žáka naučila učit se," míní Botlík. Zdá se mu také, že např. v montessori školách se dnes k žákům přistupuje mnohem přirozeněji než ve školách "tradičních".

Pár slov řekl i ke státním maturitám. Prý proti ní dlouhá léta bojoval, rozhodně nebyl sám a její problematické body se dnes ukázaly. "Pro mě osobně je problém i v tom, že podoba maturity byla zastará už v okamžiku, kdy se začala připravovat."

Není smyslem našeho školství produkovat "polovzdělance"?

"Mám pocit, že smyslem našeho školství je produkovat polovzdělance, které bude snadné ovládat a ohlupovat. Elita si své děti pošle do soukromých škol, zazněla na závěr myšlenka ve studiu. Botlík si to však rozhodně nemyslí a to i proto, že současná elita nikdy nemá jistotu, že bude elitou navěky. To v zásadě již dnes nelze. Možná to tak bylo za Marie Terezie, ale ne dnes.