Dnes se podle Höschla jen stěží dá odolat tomu, co zjistili lidé, kteří mají v tuto chvíli moc – že jsme v této době neobyčejně snadno ovladatelní. „Skutečně princip vyvolat nejdřív trochu strachu, pak nabídnout řešení, posílený pocitem ohrožení a vnějším nepřítelem, kterým je koronavirus, nesmírně posiluje poslušnost a stádní chování,“ říká profesor.

Ztrácíme za své chování zodpovědnost v bláhové naději, že zodpovědnost má vůdce, že když se mu podřídíme, budeme zachráněni. „Prostě v panice se i ten nejlepší inteligent chová iracionálně, protože se mu spustí nejstarší, nejarchaičtější obranné nebo sebeobranné mechanismy,“ pokračuje psychiatr.

Co proti tomu můžeme dělat? „Jedině o tom takto mluvit, nastavovat svému vlastnímu chování zrcadlo, a alespoň se tomu snažíme v situaci, která ještě není úplně nejdramatičtější, nějak racionálně bránit,“ říká Höschl.

Může se však velice rychle stát, že lidé se na nedostatek svobody adaptují. „Protože hned v prvních týdnech, myslím tím letošního jara, koronavirové pandemie, jsme svědky toho, jak jsme rázem, ale rázem, ze dne na den, obětovali všechny svobody, kterých jsme dosáhli po listopadu 1989,“ zmiňuje náhlé zavření hranic, zastavení cestování a zastavení letecké dopravy.

Téměř přes noc jsme se tak vzdali všeho, o čem jsme si mysleli, že už je úplně normální součástí našeho života. „A nic moc se vlastně nedělo, nikdo nepanikařil, nebouřilo se proti tomu, a národ to poslušně akceptoval, protože si řekl: Ano, je to nutné,“ říká psychiatr.

Do normálu se už ale jen tak vrátit nemusíme, byť pro pokračování restrikcí nebudou důvody. „Teď ty důvody třeba pominou, ale mezitím si na to zvykneme. Teď se objevují názory: ‚Vždyť většina lidí ani cestovat nepotřebuje, vždyť za socialismu se pár sportovců a hudebníků, ti se stejně někam dostali, a ti ostatní stejně nikam nechtěli‘,“ dodává.