„Někteří obvodní lékaři se covidových pacientů bojí, bojí se vlastně všech pacientů, co kdyby náhodou přicházeli s covidem, a tak léčí po telefonu, z okna nebo přes celou ordinaci. Covidoví pacienti, kteří neleží v nemocnicích, nedostávají dostatečnou léčbu, většinou žádnou, jen spousty rad, které nevedou k ničemu,“ glosuje Knížák aktuální pandemickou situaci.

A pokračuje: „Lékař, který nevyšetří pacienta, neví, co mu vlastně je. Všechno se pokrývá zaklínadlem covid. Lidé neumírají na covid, ale s covidem, poněvadž se čím dál víc projevuje zanedbaná péče, která pacienta oslabí tak, že se tělo přestává bránit,“ upozorňuje na problém, že drobné i vážné choroby se přestaly léčit.

Uvedl svůj vlastní příklad. „Léčím se v IKEM se srdeční chorobou a chodil jsem na pravidelné prohlídky a byly mně pravidelně předepisovány léky. IKEM mě vždy písemně nebo telefonicky zval. Teď ticho po pěšině. Ještě že můj obvodní lékař patří mezi ty zodpovědnější a aktivnější,“ popisuje osobní zkušenost.

Původní text ZDE.

„Tím, že zanedbáváme léčení ostatních necovidových chorob, že jsme neustále masírováni deprimujícími informacemi z médií, uváděni do zmatku chaotickými vládními nařízeními, jsme natolik oslabení, že nás porazí i covidový invalida, natož zdravý coviďák,“ konstatuje profesor.

„Lidé potřebují k životu naději, ne zákazy a nařízení. Proč už není čas defenestrací? Rád bych se připojil,“ uzavírá Milan Knížák.