Dnešní Týden v médiích začneme připomínkou státního svátku 28. října, výročí české moderní státnosti, a pohledem na to, jak na ně reagovala jaká média. „Snažil jsem se tím prohrabat, i když to nebylo úplně snadné. Jen se potvrdilo, co už známe delší dobu, že na jedné straně se režimní média mohla přetrhnout, jak se ukláněla až k zemi před průběhem ceremonie a projevem prezidenta Pavla, kdežto na alternativní scéně jsme zaznamenali pouhé krčení rameny. Proč krčení rameny je celkem zjevné, protože o tom projevu nebo o celé té maškarádě by se dalo říci to trefné: ‚Král promluvil, neřekl slovo‘. Z odezvy v mainstreamových médiích mě rozesmál Petr Honzejk v Hospodářských novinách, což je velký humorista naší současné žurnalistiky. Ten se skutečně mohl přetrhnout v tom, jak prezidenta pochválit za cokoli,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Už jen čekal pochvalu, že byl prezident hezky oblečený nebo že jeho paní měla hezké růžové šaty. „Byl to chvalozpěv na projev, který podle Honzejka – cituji – měl nejen patu, ale i hlavu. No, já jsem tam tu hlavu příliš neviděl. Byla v něm spousta frází, které známe z Hospodářských novin a podobných médií. Dnes a denně jich dostáváme metráky jako vládní propagandu nebo oficiální propagandu Evropské unie. Slyšel jsem tam fráze o tom, jak máme být šťastní, že jsme v Evropské unii. V Honzejkově komentáři jsem samozřejmě slyšel urážky předchozích prezidentů, že si jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman z té ceremonie udělali soukromý večírek, kdežto Pavel tomu dal konečně lesk, který náleží takovéto akci. Je mi záhadou, jak se většina lidí, co se neustále ohánějí demokracií, svobodou a kapitalismem, dokáže identifikovat s komunistickým špiónem,“ přiznává mediální analytik.

Projev, jako by ho přednášela postavička Furbyho

A to navzdory tomu, že celoživotní voják byl domanévrován na Pražský hrad a tam funguje jenom jako voskový Ken, který opakuje jako stroj. „Kdysi byla taková japonská hračka pro malé děti, jmenovala se Furby. Když jste Furbymu dlouhodobě opakovali nějakou větu, tak se ji naučil a opakoval ji po vás. Tak ten jeho projev mi trošku připadal, jako když ho přednáší Furby. Nechci se nikoho dotýkat, je mi to vcelku jedno, tento prezident mě nezajímá, ale jsem konzervativní člověk a respektuji, že byl zvolen. Nikdy bych si na tričko nenapsal ‚Petr Pavel není můj prezident‘, jak si to psali odpůrci Zemana nebo Klause. To nepatří do demokratické kultury. Ale ještě bych zmínil jednu drobnost. A to reakci Petra Štěpánka, místopředsedy Trikolory, na diskusi ohledně udílení a přijetí státního vyznamenání Martou Kubišovou,“ pokračuje Petr Žantovský.

Mnozí lidé mají zpěvačce za zlé, že ona, která odnesla komunistický režim dvaceti lety existenčních obtíží, si od komunistického prezidenta vzala vyznamenání Za zásluhy. „Štěpánek k tomu říká něco v tom smyslu, což sdílím také, že to není Pavlův metál. Je na něm napsáno státní vyznamenání Za zásluhy. Pavel či jiný prezident je jen ten člověk, který ho vezme do ruky a předá laureátovi. Možná s nějakými komentáři, ale to není důležité. Byl bych poslední, kdo by paní Kubišové zazlíval, že ho přijala, i když by z morálního hlediska měla tisíc důvodů ho odmítnout. Ale z uměleckého hlediska si ho zcela jistě zasloužila. Spíše bych se pozastavil nad mým celoživotně oblíbeným umělcem Vladimírem Mišíkem, který odmítl přijmout vyznamenání od Miloše Zemana, protože mu z nějakého důvodu nevoněl. Ale od Petra Pavla ho přijal, ačkoli byl sám zakázaný za komunismu. To mi je velmi líto,“ konstatuje mediální odborník.

Nový časopis o neslavné éře vládnutí Petra Fialy

Nestává se každý den, aby vznikl nový časopis, co by nebyl závislý na mediálních korporátech, ať už Ekonomii, Mafry nebo podnicích Daniela Křetínského. „Zcela mimo tenhle rámec přichází na trh měsíčník TO. Skutečně TO. On to byl také americký filmový horror, ale nebojte se, TO není horror. Je to neobyčejný a zajímavý společensko-politický magazín, který vede bývalý šéf Reflexu Marek Stoniš. Velmi etablovaný novinář, který působí na scéně periodického tisku už skoro třicet let. Kdo čítal Reflex v posledních letech, věděl, že byl takový zvláštně dvojlomný časopis. Na jedné straně až k bulvárnosti jdoucí reportáže Jiřího Doležala, na druhé různá intelektuálská zamyšlení. Ale vždy tomu vévodil úvodník nebo nějaký zásadní komentář Marka Stoniše, který byl vždy dosti konzervativní na tu naši českou mediální krajinu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.