Podle konečných výsledků má mít Alexander Van der Bellen 50,3 procenta hlasů a jeho soupeř Norbert Hofer 49,7 procenta. Vítěz Alexander Van der Bellen je univerzitní profesor a bývalý předseda Zelených, byť o sobě tvrdí, že je nezávislým kandidátem. Poražený Norbert Hofer byl kandidátem rakouských Svobodných, ke kterému česká média s oblibou přidávala přívlastek „populistický“.

Předseda českých Svobodných Petr Mach komentoval těsnou prohru rakouského Svobodného lakonickým „škoda“. „Pevně ale doufám, že multikulti rakouská vláda, nad kterou visí Damoklův meč v podobě možného vítězství rakouských Svobodných v parlamentních volbách, bude hlasovat spolu s Českou republikou proti dalším migrantským kvótám Bruselu. Jestli ne, dají vládní politici rakouským Svobodným do klína vítězství v příštích parlamentních volbách,“ dodal.

Petr Štěpánek, dlouholetý člen ODS, který právě zakládá stranu Alternativa pro Česko, si zaprorokoval: „Výprask rakouských lidovců, socanů a jiných eurohujerů za tohle usmolené korespondenční prezidentské vítězství bude v příštích parlamentních volbách ukrutný. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Nic nekončí, všechno teprve začíná.“

Štěpánek již dříve v průběhu sčítání poznamenal, že rakouské prezidentské volby definitivně odhalily především jednu věc: „Česká média a čeští novináři píšící o politice jsou ve své většině zdegenerovaní. Míra propagandy, kterou chrlí, už přesáhla únosnou mez. Prakticky žádná zpráva se již neobejde bez propagandistického nálepkování.“

„Reprezentant politické strany, jež artikuluje zcela normální tužby obyvatelstva, je soustavně nálepkován coby populista, případně krajní pravičák. Naopak reprezentant skutečně extremistické levičácké partaje je zásadně prezentován bez jakýchkoli přídomků. Jaký z toho lze učinit závěr? Jistou výhodou je, že podle užití slova populista si každý může okamžitě učinit závěr, který novinář je idiot,“ dodal.

„K výsledku rakouských prezidentských voleb nemám žádný zvláštní komentář (a neměl bych ho ani při opačném výsledku), protože je to jen jeden další dílčí pohyb v celkovém tektonickém posunu uvnitř EU, který probíhá už pár let. Kdo chce, ten to vidí. Kdo nechce, nemá cenu ho přesvědčovat,“ přidal Jan Zahradil, europoslanec ODS.