Český rozhlas tento týden informoval o tom, že až dvě třetiny Čechů mají sklon k alkoholismu, což podle rozhlasu vyplývá z údajů Státního zdravotního ústavu. Rok co rok spotřebujeme totiž 13,7 litru alkoholu na hlavu. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil k tomu zdůraznil, že stát vynaloží víc peněz za řešení dopadů pití alkoholu, než kolik vybereme na spotřební dani. Podle Vobořila by proto bylo dobré přemýšlet o razantním zdražení alkoholu.
„Budeme se chtít z našeho pohledu bavit o daních a spotřebních daních na alkohol. Když půjdete do rumového baru, kde nejlevnější rum stojí sto a víc korun, většina lidí si dá maximálně tři skleničky, protože je to drahé. Když budu pít levnější alkohol, máme tu tendenci pít častěji,“ řekl Vobořil. Jeho slova přinesla ČTK.
Šéf Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Víktor Mravčík by ale šel ještě dál. Pro rozhlas zdůraznil, že by lidé pravděpodobně pili méně, kdyby to měli do obchodu s alkoholem dál a museli udělat víc kroků. I on však má za to, že nejdůležitějším faktorem je pro většinu spotřebitelů cena. Dopady nadměrného pití alkoholu jsou totiž podle Mravčíka široké – zdraví, závislost, úrazy, nehody i sebevraždy.
Dobrým příkladem nám prý může být státní regulace prodeje alkoholu ve Švédsku. Tam si výrobky s obsahem alkoholu vyšším než 3,5 procenta lidé můžou koupit leda ve státním řetězci obchodů Systembolaget. Jinde si nepořídí třeba ani silnější piva nebo víno.
V některých státech, podobně jako v Polsku, se nesmí prodávat alkohol při mimořádných smutečních událostech. V Polsku to kupříkladu platilo v Krakově roce 2005 v den pohřbu papeže Jana Pavla II. Teprve před několika lety pak v Polsku zrušili úplný zákaz prodeje alkoholu ve vnitrostátních vlacích.
V Česku musí mít v současnosti obchodník licenci na prodej alkoholu s obsahem nad 15 procent.
Co zájmy protidrogové mafie?
Exministr zdravotnictví a také někdejší ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Ivan David (ČSSD) se ale nápadům ohledně obtížnější dostupnosti alkoholu jen usmívá.
„Jsem přesvědčen, že je nejdřív třeba vysvětlit vztah mezi legálními a nelegálními návykovými látkami a zájmy ‚protidrogové mafie‘,“ upozornil v této souvislosti ParlamentníListy.cz. A tvrzení Státního zdravotního ústavu, že až dvě třetiny Čechů mají sklon k alkoholismu, je prý zavádějící.
„Pojem ‚alkoholismus‘ není nijak definován, takže o ‚sklonu k alkoholismu‘ lze tvrdit cokoli. Jak se asi měří ‚sklon‘ k alkoholismu? Když mají dvě třetiny ‚sklon‘, proč je závislých jen pár procent? To, co prohlásil pan Vobořil, je banální. Já bych uvital, kdyby politika státu ve vztahu ke všem drogám směřovala ke skutečnému snižování rizika, že společnost bude zatěžovat velké množství závislých a degradovaných osob. Jenže ten, kdo žije z problémů, má zájem je ‚řešit‘ tak, aby ho dobře živily i nadále,“ zmínil k tomu trefně David. A ve svém uvažování nad údajně lehkou dostupností alkoholu, ale i nad alkoholiky, pokračoval:
„Jedním z rozvratných činitelů české společnosti je idiotská ideologie, která se úspěšně snaží stát se nedotknutelnou tím, že hovoří o ‚lidských právech‘. Mezi ně rozhodně nepatří právo žít ve fungující společnosti a zbavit se vlády zemských škůdců. Alkohol se v současné společnosti stal víc než kdy dříve kšeftem. Ve jménu zisku je pak dovoleno vše. To je pravý důvod vysoké spotřeby alkoholu. Protidrogový koordinátor Mgr. Jindřich Vobořil se vymezuje proti názvu své funkce s tím, že jinde v Evropě se jmenuje ‚drogový koordinátor‘. Má pravdu, takové označení by zejména pro něj bylo výstižnější!“
Podle Davida „koordinace drog“ v naší zemi vypadá ve skutečnosti tak, že cítíme velký tlak na omezování „legálních drog“, tedy tabáku a alkoholu pomocí legislativy, ale současně tlak na další změkčování přístupu k drogám nelegálním.
„Je to podobné jako přísná regulace legálního pobytu v zemi, vedle tolerace a podpory nelegální imigrace. Hlavním úkolem ‚drogového koordinátora‘ je rozdělování peněz z veřejných fondů uvnitř ‚protidrogové mafie‘, tedy neziskovkám a s nimi spolupracujícím státním institucím. Je třeba vědět, že jejich cílem rozhodně není zdravý životní styl feťáků, ale fetování bez rizika. Zdravotní rizika by ovšem v takové míře nenastala, pokud by distributoři nelegálních návykových látek čelili větší míře rizika trestu. To ovšem ideologie ‚svobody‘ nepřipouští, protože to by byla represe.
Snížení dostupnosti je opravdu účinným faktorem snižování společenských následků zneužívání. Jenže mezi drogovým dealerem a uživatelem je vztah analogický jako mezi poskytovatelem úplatku a příjemcem úplatku. Oba se podílejí na zločinu. Úplatek je nelegální, ale oba z něj mají prospěch, takže svědectví je nepravděpodobné. Protidrogová mafie se v důsledcích svého jednání snaží, aby se dostupnost nelegálních drog nesnížila. Naproti tomu usilují o snížení dostupnosti legálních drog. Ty jsou také nebezpečné. Rakovina plic nebo degradace alkoholika se rozvíjejí dlouho. Do jejich rizka je čas zasáhnout, i když abstinovat od kouření tabáku je těžší, než se vyhnout alkoholu.“
Ambulantní protialkoholní péče se rozpadla, ale „smažky“ dostávají substituční látky
„Díky péči státu se věnují miliardy, aby feťáci fetovali bez rizika, aniž by se uvažovalo o abstinenci. Degradace osobnosti po formálně nelegálních drogách bývá rychlá a zasahuje mladé lidi dříve, než dokončí vzdělání, takže se stávají neuplatnitelnými na trhu práce a dostanou důchod v mladém věku. Naproti tomu zejména ambulantní protialkoholní péče se naprosto rozpadla. Proč? Kdo by dělal neatraktivní práci za málo peněz, když si atraktivní prací vydělá víc? O alkoholiky tak velká péče není. Feťáci a smažky dostávají od mladého věku substituční látky bez cíle dosáhnout abstinence, ale nikoho nenapadne dávat alkoholikům jako substituci benzodiazepiny, aby byli šťastně převedeni z jedné závislosti na druhou a nemuseli se látek šimrajících v mozku stejné receptory vzdávat,“ uvedl dále Ivan David.
Snižování dostupnosti alkoholu bez nabídky jiné životní náplně je k ničemu...
Ivan David ale míní, že lepšího životního stylu lze dosáhnout především dostupností a atraktivitou jiných aktivit, než je pití alkoholických nápojů.
„Češi preferují příjemný a dostupný životní styl stejně jako jiné národy. Pokud je nejdostupnější příjemností alkohol, který zbavuje člověka pocitu úzkosti, pak se není čemu divit. Snižování dostupnosti alkoholu bez nabídky jiné životní náplně je k ničemu. Závislý, opravdu závislý, zaplatí vysokou částku, je to pro něj hlavní životní zájem. A samozřejmě si dojde nebo dojede za svojí drogou na velkou vzdálenost. Pacienti na Protialkoholním oddělení docenta Skály vydělávali víc než populační průměr. Aby měli na chlast, nemohli brát málo placenou práci,“ vysvětluje.
„Pracoval jsem na protialkoholním v těch idylických dobách, kdy na všechny zneuživatele léků a nelegálních drog v celé Praze stačily necelé dva úvazky. Zapříčinila to ta hnusná represe proti výrobcům a distributorům. Nevím, jaké jsou skutečné cíle zdražování a nedostupnosti alkoholických nápojů, ale bez velké nadsázky platí, že ‚vláda, která zdraží pivo, padne‘. Místo dostupného zapomění na starosti je třeba nabídnout dostupné radosti. Realitivně nízká životní úroveň je příčinou alkoholismu více, než jeho důsledkem!“
O národ přece nejde, jde o prachy a to na prvním místě!
Všechny výše uvedené nápady ale podle exministra stojí na jedné jediné věci – zda by na nějakou zákonnou úpravu ve vztahu k alkoholu slyšela nově zvolená Poslanecká sněmovna, když na krku navíc budou mít čerství poslanci i připomínky ohledně zrušení zákazu kouření v restauracích.
„Poslanecká sněmovna se jistě bude rozhodovat po zralé úvaze a podle vlivu alkoholové lobby. Kolik mohou vydat na ovlivnění mínění zákonodárného sboru organizace bojující za celospolečenskou střízlivost? O národ přece nejde, jde o prachy a to na prvním místě! Z údajné ‚prevence‘ nelegálních drog žije spousta lidí, ale kdo žije z nepití alkoholu?“ uzavřel Ivan David.
