Summit G7 neprobíhal zrovna v rukavičkách, na povrch vypluly četné spory jednotlivých představitelů. Jablkem sváru byl především vzájemný obchod a s ním spojená cla, která nedávno na své evropské i zámořské spojence uvalil americký prezident Donald Trump. Přituhuje ve vzájemných vztazích mezi USA a Evropou? „Jen to tak vypadá. Pokud se podíváme na tu otázku volného obchodu, tak se ukazuje, že profit z volného obchodu nemají nutně všichni. Většinou jej mají ti, kteří obchodují ve velkém – nadnárodně. Pro ně to rušení bariér má velký význam. Oni slíznou tu smetanu, doputují k nim benefity. Pro národní státy a jejich občany už to taková sláva není, ti nesou hlavně ty náklady, negativa, omezení,“ míní Hoffman.

„Když teď Trump říká, že Amerika, což je bohatá velmoc, na volný trh doplácí, tak má i nemá pravdu. Ti nejbohatší Američané, kteří podnikají globálně, ve velkém, z toho profitují. Ale neprofitují z toho ti obyčejní Američané, ti chudší spoluobčané těch superbohatých. Nestojí proti sobě zlý Trump a hodní evropští spojenci, kteří ho chtějí zachránit. Ti, kteří dnes Trumpovi oponují, ani tak nestojí na straně svých občanů, ale stojí na straně globálních elit, velkých hráčů, bank, korporací. Řekl bych, že to není, jak to vypadá,“ dodal Hoffman.

Zita Senková se poté vrátila k médii často citované fotografii, na níž má být dominantní Merkelová, diktující submisivnímu Trumpovi. „To jste řekla dobře. Fotografie může mnoho dokumentovat, ilustrovat, ale také manipulovat. To si všimlo více lidí na sociálních sítích, že ta fotografie ilustrovala, co si myslíme, ale kdyby se ten výřez udělal jinak, tak by ten dojem takový nebyl,“ řekl Hoffman a dodal, že fotografie je hezká a bude jednou slavná.

Donald Trump a italský premiér Giuseppe Conte chtějí do G7 opět přijmout Rusko, které bylo z někdejší skupiny G8 vyřazeno na jaře 2014 po ruské anexi Krymu. „Doba, kdy pro Evropskou unii a především pro Spojené státy bylo výhodné mít Rusko za nepřítele a vytvářet napětí, možná pomalu končí,“ soudí Ivan Hoffman. „Otázka je, jak moc o to členství jeví zájem samotné Rusko. Možná, že ano, jen dělají drahoty a říkají, že to pro ně není dnes priorita. A asi není náhoda, že v době konání G7 se Putin setkal se Si Ťin-pchingem, čínským prezidentem,“ řekl Hoffman.

Současná pozice Ruska podle Hoffmana není příliš jednoduchá. Prý je jasné, že jej nelze ekonomickými sankcemi příliš poškodit, ba naopak, některé firmy kvůli sankcím ztratily vydobyté pozice na ruských trzích. Politici prý nemohou názory podnikatelů zcela ignorovat.

A jaké jsou šance, že by ke zrušení sankcí proti Rusku mohla přispět třeba Itálie, nebo Rakousko? „Řekl bych, že hodně komentátorů soudí, že strategií Ruska je evropské země rozdělit podle toho tradičního: rozděl a panuj. Vladimír Putin několikrát říkal, že to pro Rusko není zajímavé, že by spíše potřeboval za souseda stabilní EU, která jde jedním směrem, což dlouhou dobu říkali i Američané, že nevědí, když volají do Evropy, které číslo vlastně vytočit, protože je to takový slepenec zemí s různými, často protichůdnými zájmy,“ myslí si Hoffman. Podle něj Rusko spíše potřebuje kooperovat než rozdělovat. Přidává také, že by Rusové u svých partnerů chtěli respekt.

Ivan Hoffman poté vzpomněl víkendové vystoupení prezidenta Klause v televizi, kde Klaus jednoznačně řekl, že podle jeho názoru pro nás Rusko není hrozba. Určitou hrozbou byl ovšem Sovětský svaz. „My často vnímáme Rusko jako jakéhosi pokračovatele Sovětského svazu, ale kdybychom si dali tu práci, tak je to do značné míry mýtus. Hodně věcí je jinak, změnilo se. Dnes jsme s Ruskem na stejné lodi, oni stejně jako Západ budují kapitalismus. Dnes se již důvody pro soupeření hledají hůře a řekl bych, že zbytečně,“ míní Hoffman.

Podle Hoffmana přibývá států, kterým protiruské sankce nevyhovují. To je vidět i na kontraktu na dodávky zemního plynu, který podepsala rakouská OMV s ruským Gazpromem. Většina zemí ale stále drží „oficiální linii“.

Nový italský premiér Conte žádá automatický systém povinného přerozdělování migrantů. To je ale nepřijatelné pro země skupiny V4. Angela Merkelová mezitím ustoupila od svého návrhu nutit jednotlivým státům uprchlické kvóty. Zdůrazňuje naopak jednotnou migrační politiku a systém tzv. „flexibilní solidarity“. Jak by měla k řešení migrační krize přistupovat Česká republika? „My můžeme především popřát úspěch nové italské vládě, aby se jí co nejrychleji podařilo uzavřít přístavy dalším migrantům, tím pádem by těch nelegálních migrantů dnes neměli půl milionu,“ řekl Hoffman a označil italské rozhodnutí za správné. Myslí, že nějaký systém v pohybu lidí po EU být musí.

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM pouhá 3 procenta lidí nemají problém s tím, aby Česko přijalo uprchlíky z válečných zemí a nechalo je se zde usadit. Jako hrozbu pro evropskou bezpečnost pak uprchlíky vnímá 82 procent respondentů. „Je to dáno i tím, co vidíme v médiích, i když přímo u nás nedochází k teroristickým útokům. Víme, co se děje jinde, a to ovlivňuje a určuje veřejné mínění. Situace v minulosti až tak dramatická nebyla, lidé kdesi v sobě mají nějaký elementární soucit s lidmi, kteří jsou na tom špatně, ta potřeba pomáhat v člověku je. Ale musí to být za určitých okolností, a nikoli na rozkaz, z přinucení. Za ta špatná čísla mohou z velké části politici,“ komentoval výsledky výzkumu Ivan Hoffman.

Andrej Babiš je podruhé českým premiérem. Má nyní větší šanci sestavit vládu a získat důvěru Sněmovny? „Vyjádřil jsem názor, že ve chvíli, kdy jsou sociální demokraté druzí za ANO, tak se z nich stává pro ANO lepší spojenec,“ řekl Hoffman v souvislosti s nedávným průzkumem předvolebních preferencí, který dával ČSSD překvapivě celých 13 procent. „Vzápětí vyšel další průzkum, kde se ukázalo, že mají pouze 7 procent a to znamená, že jsou na tom ještě hůř, než byli ve volbách. Skoro si myslím, že je potřeba na ty průzkumy pohlížet jako na jakýsi horoskop, jakousi zábavu a nic z toho nevyvozovat,“ glosoval proměnlivost předvolebních výzkumů Ivan Hoffman.