Nabarvené ptáče je film Václava Marhoula podle literární předlohy Jerzyho Kosinského. Jde prý o „nadčasové poselství o putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války“. Na Česko-Slovenské filmové databázi má film momentálně hodnocení 74 ze 100 možných, vyhrál ocenění za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Cannes a byl nominován na Zlatého lva na festivalu v Benátkách. Získal však jen „studentskou cenu“. Dle Novinky.cz bude film reprezentovat českou filmovou tvorbu při udílení amerických Oscarů v lednu příštího roku. Václav Marhoul proslul mimo jiné i svou vyloženou nechutí k prezidentu Miloši Zemanovi, zejména kvůli jeho vztahu k migrantům.

Finanční stránka věci je však něco jiného. V Čechách šel film do kin 12. září tohoto roku. Vezmeme-li jako bernou minci údaje Unie filmových distributorů, udržel se v prvních dvaceti nejsledovanějších filmech celkem sedm týdnů. Podle těchto údajů se celkové tržby, než se film propadl z prvních příček, rovnají částce 12 787 792 Kč a přišlo na něj 83 337 diváků. Lidové noviny udávají, že film, který se promítal v Čechách a na Slovensku, utržil přibližně 13,2 milionu korun.

Jak ovšem Václav Marhoul uvedl v rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým, film stál 175 milionů korun na natočení. Na americké poměry rozpočet malý, na české astronomický. Jeden z herců, John Malkovich, Marhoulovi řekl: „Václave, já bych ti v tom hrál třeba zadarmo, ale všichni by se to dozvěděli, volali by mi, že jsem hrál za nízký honorář, a to nejde.“

Rozpočet prý navýšily i exteriéry, protože Marhoul hledal v Polsku vesnice, které v příběhu jsou, ale už je nenašel, protože jsou po osmdesáti letech opravené, nebo neexistují. Musel proto do filmu postavit celou novou vesnici – dvanáct domů, chlévy a seníky – a potom ji nechal za dva dny spálit, aby bylo ve filmu vše věrohodné.

Shánění prostředků bylo pro režiséra prý noční můrou. „Mnoho těch lidí se k vám chová neuvěřitelně arogantně a vlastně z nich cítíte, že si myslí o všech těch umělcích, že jsou to pomatení blázni a že mají pocit, že se ve všem musí vrtat a ke všemu se vyjadřovat a tak dále. Já tomu osobně říkám, že nám upírají být právoplatnými občany a vyjadřovat se třeba k politice,“ vyjádřil se o setkáních s potenciálními sponzory.

Dodal, že v tvorbě nedělá kompromisy. Například, když trval na tom, že film bude černobílý. „Na tom jsem vyhořel ve Francii, na tom jsem vyhořel v Německu, vyhořel jsem na tom v Izraeli v rámci těch mezinárodních koprodukcí.“ Dodal, že vyhořel i na tom, že Nabarvené ptáče nebude v angličtině.

Jak uvedl server Expres.cz s odvoláním na řeč Václava Marhoula před premiérou filmu, režisér sháněl peníze, kde se dalo. „První instituce, o kterou jsem se opíral, byla Česká televize. Tehdy ještě pod vedením Jiřího Janečka. V roce 2010 jsme se potkali v Karlových Varech a Jiří vyhodnotil, že by to nemuselo být špatné. Podepsali jsme tehdy dost závažnou, ale předběžnou smlouvu a tato smlouva mě roky držela nad vodou, protože nešlo o malé peníze a bylo to pro mě lano, které, když jsem se zmítal ve vlnách deprese, mě drželo nad vodou,“ řekl režisér. Lidové noviny se ČT ptaly, kolik bylo z rozpočtu poskytnuto, ale to jim veřejnoprávní televize s odkazem na obchodní tajemství nesdělila. Grant na natočení filmu získal režisér prý v Česku, na Ukrajině a na Slovensku.

„Nemohl jsem sehnat další koproducenty. Vyhořel jsem v Anglii, Francii, Německu. Oslovil jsem 178 firem s nabídkou financovat film nebo být partnerem. Dva roky se nedařilo. Je to období, na které rád zapomenu,“ svěřil se. „Musím poděkovat Robertu Bártovi, který za mě rok platil elektřinu,“ dodal.

To ovšem není všechno. Na úspěch vsadil osobně. „Oslovil jsem všechny banky, abych si mohl půjčit. S moc velkým pochopením jsem se nesetkal. Jedna banka ale mi dala úvěr a za ten jsem celý film dotočil a dokončil. Nevím, jak jim to ještě vrátím. Každopádně bez nich by to nešlo,“ prohlásil Marhoul. Dle Expres.cz si půjčil i od blízkých přátel, např. sochaře Jaroslava Róny.

Jak si ovšem může každý spočítat, film nevydělal, i při velkorysém zaokrouhlování, ani desetinu rozpočtu, který byl použit na jeho natočení. Takže otázka, jak Marhoul částku, kterou si na natočení filmu půjčil, splatí, je skutečně namístě.