„Uvědomil jsem si, jak krutě se posouvají významy. Za komunistů byl vtip: Jaký je rozdíl mezi Východními a Západními Němci? Ti východní za války stříleli do vzduchu. Po včerejších Událostech v podání Jakuba Železného jsme mnohem dál. Stříleli nacisti. Němci tam vůbec nebyli,“ poznamenal Tyl.

Následně se také zmínil o faráři Štemberkovi, jenž byl zastřelen jako jeden z posledních lidických. „Páter Štemberka byl zcela jistě dobrý Sluha Boží, pastýř, který vytrval se svým stádem až do konce a sdílel jeho osud. Ale hrdina? Ne, nezlobte se, ale hrdina to nebyl. Byl to páter Štemberka, který všechny uklidňoval právě tak, jak se to děje i dnes – ‚hlavně žádný odpor‘. Modlitba je silná, ale 173 lidických mužů bylo zastřeleno prakticky bez odporu. Nikdo proti okupantům nezvedl ani kámen ze země, nikdo esesáka nepřetáhl plaňkou od plotu, když oddělovali muže, ženy a děti,“ popsal situaci Tyl. A vzpomneul také na slova jednoho z velitelů Maxe Rostocka, jenž si liboval, jak to farář udělal dobře, neboť svými modlitbami a žehnáním prý dosáhl toho, že lidé šli na popravu jako ovce. 

„Pokud mi dnes nějaký halíkovec káže, že mám tiše přihlížet islámské migraci, protože se musíme víc modlit a méně se vzpouzet, takoví podvolení sluhové ne Boží, ale Ďáblovi, nás vedou do nových Lidic v evropském měřítku,“ dodal Tyl. 

Závěrem se pak vrátil k filmu Lidice, jenž podle něj naproto nechutně posunul význam lidického masakru. „Němci tenkrát ukázali, že kdo se jim vzepře, bude vyhlazen. Ne někde v ruských stepích, ale tady, uprostřed Evropy, kdy je menší vzdálenost Drážďany–Lidice než Praha–Brno. Dnes nás naši politici ukolébávají stejně jako tito filmaři – všechno je to daleko, nás se to netýká a jestli ano, tak jsme připraveni. Československá armáda byla taky připravena. Pak nás odzbrojili a do čela státu postavili člověka ne nepodobného stařičkému páteru Štemberkovi, který nás všechny ujišťoval, že ‚tak to bude nejlepší‘... Když si budeme za vzory brát Háchy, Štemberky, Halíky a budeme mluvit jako Jakub Železný, budou z našich domovů Lidice,“ uzavřel.

Celý příspěvek Tomáše Tyla:

Při včerejší lidické pietě, filmu Lidice a hlavně u Událostí na ČT jsem si uvědomil, jak krutě se posouvají významy. Za komunistů byl vtip - "Jaký je rozdíl mezi Východními a Západními Němci? Ti Východní za války stříleli do vzduchu". Po včerejších Událostech v podání Jakuba Železného jsme mnohem dál. Stříleli nacisti. Němci tam vůbec nebyli. Nejmenovaný FB přítel napsal, že farář Štemberka byl hrdina. S tím se nemohu plně ztotožnit. Páter Štemberka byl zcela jistě dobrý Sluha Boží, pastýř, který vytrval se svým stádem až do konce a sdílel jeho osud. Ale hrdina? Ne, nezlobte se, ale hrdina to nebyl. Byl to páter Štemberka, který všechny uklidňoval právě tak, jak se to děje i dnes - "hlavně žádný odpor". Modlitba je silná, ale 173 lidických mužů bylo zastřeleno prakticky bez odporu. Nikdo proti okupantům nezvedl ani kámen ze země, nikdo esesáka nepřetáhl plaňkou od plotu, když oddělovali muže, ženy a děti. Velitel Sicherheitsdienst Max Rostock si právem liboval "Ten farář to dělal dobře. Svými modlitbami a žehnáním dosáhl, že ti lidé šli na popravu jako ovce.". Pokud mi dnes nějaký halíkovec káže, že mám tiše přihlížet islámské migraci, protože se musíme víc modlit a méně se vzpouzet – "ničemu to přece nepomůže" – takoví podvolení sluhové ne Boží, ale Ďáblovi, nás vedou do nových Lidic v evropském měřítku. A za třetí – vedle českého filmu Lidice běží námětově velmi podobný film Smrtihlav (The Man with the Iron Heart). Výroba: Francie / Velká Británie / Belgie / USA. Za zcela příznačné považuji, že Lidice jsou tam líčeny jako jakási východoslovenská vesnice či spíše osada. Já tomu rozumím – ono by totiž mohlo někoho vyděsit, že Lidice byly zcela normální středoevropskou vesnicí a navíc západně od Prahy! Vidíme to týden co týden – 80 mrtvých v Egyptě: pohoda, nic se neděje, to je daleko! 2 mrtví v Londýně – všichni auf, do ulic posíláme ozbrojence a kolem náměstí stavíme betonové barikády. Ten film naprosto nechutně posouvá význam lidického masakru – Němci tenkrát ukázali, že kdo se jim vzepře, bude vyhlazen. Ne někde v ruských stepích, ale tady, uprostřed Evropy, kdy je menší vzdálenost Drážďany–Lidice než Praha–Brno. Dnes nás naši politici ukolébávají stejně jako tito filmaři – všechno je to daleko, nás se to netýká a jestli ano, tak jsme připraveni. Československá armáda byla taky připravena. Pak nás odzbrojili a do čela státu postavili člověka ne nepodobného stařičkému páteru Štemberkovi, který nás všechny ujišťoval, že "tak to bude nejlepší"... Když si budeme za vzory brát Háchy, Štemberky, Halíky a budeme mluvit jako Jakub Železný, budou z našich domovů Lidice. Jenže už nebude nikdo, kdo by vzpomínal.