Štěpán Jurajda má za to, že zvláště teď v krizi má být stát mnohem aktivnější v politice zaměstnanosti a pomoci využít talent lidí s větším potenciálem, aby neskončili např. u sbírání brambor. Problém je podle jeho názoru v tom, že vláda v plánu obnovy země nepočítá s investicemi do rekvalifikací.

„Tento typ lidí podle zahraničních zkušeností ne vždy bude akceptovat, že má jít o dvě patra níže a že by měl jít na pole sbírat brambory nebo chřest. Když se podíváte na kolaps zpracovatelského průmyslu ve Spojených státech za posledních dvacet let, velká část lidí, kteří tam přišli o práci, se nepřizpůsobila argumentu, že by měla jít pracovat například do McDonaldu,“ poznamenal Jurajda.

„Ti lidé se chovají destruktivně v politickém systému, umírají na zneužívání drog a podobně. Když se vám zhroutí vaše identita, která je založena na pracovních úspěších, není to vůbec jednoduché. Abychom tuto skupinu účelně navedli na nové pracovní aktivity, role aktivní politiky zaměstnanosti je důležitá. Zatím ale nevidím, že by na trhu práce fungovala. Sociální a druhotné zdravotní dopady této krize jsou přitom téměř stejně důležité jako primární zdravotní dopady samotné epidemie,“ rozvedl myšlenku.

Zatím podle něj nejsme v situaci, kdy by i kvalifikovaní lidé museli bezpodmínečně brát i špatně placenou práci, ale taková doba může přijít. Žijeme totiž v časech, kdy panuje opravdu velká míra nejistoty. Vedle recese je tu i krize zdravotnického systému a zároveň se ukazuje, že ekonomika prostě musí projít restrukturalizací. A na tento ekonomicky smrtící koktejl doplatí v prvé řadě nízkopříjmové skupiny. A těmto lidem by podle Jurajdy nejvíce pomohlo, kdyby se snížila mnoho let nezměněná sleva na poplatníka.