Dnes, kdy píši tyto řádky, je tomu přesně 200 let, kdy byla podepsána 26. září 1815 spojenecká smlouva mezi ruskou impérií, reprezentovanou Alexandrem I., Pruskem a Rakouskem. Během několika let se ke spojenecké smlouvě přidaly prakticky všechny křesťanské monarchie toho času. Rusko osvobodilo Evropu od napoleonské hrůzy a spojenecká smlouva měla za cíl vyloučit nebo alespoň značně omezit možnosti nových válek v Evropě, a tím zajistit mírový rozvoj v Evropě. Skutečností je, že snaha Alexandra I. nebyla korunována úspěchem. I když výchozí podmínky byly všeobecně hodnoceny více než pozitivní a jednoduché: princip bratrství, faktického odstranění hranic a křesťanské spravedlnosti mezi smluvními partnery. Vše, co káže EU. Jak ale historie ukázala, nestandardní řešení navrhnuté Alexandrem I. nebylo po chuti smluvním partnerům. Ruskému impériu se nepodařilo spojit svět myšlenkou míru. Spojenci, jak víme z historie, ho podvedli. Ani Ruská federace se z opakovaných podvodů západních spojenců, a jak se zdá, až do příchodu Putina k moci, mnoho nepoučila. Dnes se mi jeví situace jinak.

Zítra, 27. září bude hovořit z tribuny OSN prezident Putin. Jsem přesvědčen, že tón řeči bude klidný a ve velkém protikladu se 4 hodiny 29 minut trvajícím projevem Fidela Castra v září 1960, projevem Nikity Chruščova v OSN 12. října 1960 nebo vystoupením Arafata v OSN s pistolí v kapse 13. listopadu 1974 a svojí výzvou „Today I have come bearing an olive branch and a freedom fighter‘s gun.“ „Do not let the olive branch fall from my hand.“ Putin nebude mluvit ani v náznaku o nebezpečí mimozemšťanů, které přinesl na půdu OSN exprezident Reagan 21. srpna 1987, kdy položil rétorickou otázku: „Není již cizí síla mezi námi? Co by nám mohlo být více cizího než války a hrozby války?“ Putinova řeč bude klidná, protože vše důležité řekl osobně a jasně všem vlivným hráčům v osobních rozhovorech mimo OSN.

Nehledě na napsané, veřejnosti skryté informace a ty, které budou v představitelné budoucnosti veřejnosti sdělené, je v Evropě slyšet hlasy, že bez pomoci Ruska není možné řešit ani problém Sýrie, ani problém uprchlíků a migrantů z Afriky, arabských zemí, Afghánistánu a dalších konců světa. Je to hlas reprezentantů, který je slyšet. Hlas ale není upřímný. Hlas má totiž jednu vzácnou charakteristiku: Mluvící neslyší svůj hlas, proto nemůže odhadnout působení svého hlasu na poslouchajícího. Kromě toho: Prosit o pomoc se musí člověk učit. A to není v módě.