„Krejčí je v mediálních otázkách státem placený diletant jako většina Rady. Analýzy podléhají hlasování radních volených Sněmovnou. A kvalitní nejsou. Provládní, resp. prounijní příklon byl zřejmý u Ukrajiny i u uprchlíků. Za tristní považuji zejména absenci kritiky veřejnoprávní ČT, jejíž nevyváženost je zřejmá. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nezastupuje občany státu, ale státní moc. Do nejbližších voleb,“ píše Kotrba v pátečním vydání deníku.
Veřejnoprávní televize se sice snaží, ale uprchlíky stejně nemilujeme, míní Kotrba
Hlavní odpovědnost za směřování televize nese vlastník a provozovatel. Ten musí mít své redaktory z čeho platit a jako soukromý subjekt je závislý na inzerci a na příjmu z reklamy. Kdyby šla soukromá televize proti lidem, zkrachovala by. Provozovatel vede televizi s vědomím, že mu bude udělena pokuta, pokud televizi povede v rozporu se zákonem. A tuto pokutu znovu platí vlastník, nikoli řadoví redaktoři. Kotrba se tedy plně ztotožňuje s názorem šéfredaktorky zpravodajství FTV Prima Jitky Obzinové, která na inkriminované poradě ze září roku 2015 prohlásila, že pro televizi nemusí pracovat nikdo, kdo nesouhlasí s náhledem svého zaměstnavatele na uprchlickou krizi.
„Chápu šéfredaktorku i vlastníky Primy, že mají kritický názor na ‚ušlechtilé bláznovství‘ Merkelové, jak její postoj označil sloupkař The New York Times Ross Douthat. Být novinářem neznamená točit si, co chci a jak chci. Redakce není bordel,“ vyjadřuje svůj názor Kotrba.
Veřejnoprávní televize se sice snaží i nadále diváky přimět, aby uprchlíky milovali, když zamlčuje násilnosti, kterých se běženci dopouštějí v Německu, Švédsku či Finsku, jenže ono se to stále nějak nedaří. Diváci uprchlíky ne a ne milovat. V nejlepším případě z nich na jedné straně mají obavy a současně je na straně druhé litují.
FTV Prima a ParlamentníListy.cz
Irena Ryšánková k tomu v textu pro server Digizone.cz dodává, že je Prima pod tlakem právě proto, že se vzpírá o uprchlících informovat především pozitivně. Lidé, kteří ji k tomu tlačí, podle autorky myšlenkově zamrzli kdesi v 90. letech, kdy televize skutečně byla hlavním informačním médiem. Proto jí zákonodárce uložil řadu podmínek, které musí splňovat, pokud chce v Česku vysílat.
Jenže v roce 2016 už je podle Ryšánkové situace zcela jiná, než byla na počátku 90. let. „Internet tyto liberálně mediální představy z 90. let rozbil na padrť. Dnes má televize Prima stejný zpravodajský vliv jako třeba Parlamentní listy. Uznávám, že by to chtělo důkladnou analýzu prokazatelných mediálních lží o ‚zlých imigrantech‘ – příspěvků v rozporu s dynamicky se měnící realitou a následně změněnou mediální reflexí ve všech evropských médiích. Například by se mohlo začít aranžováním mrtvolky chlapce Ajlana Kurdího na turecké pláži a mediálním cirkusem okolo jeho otce. Morální kýč…,“ píše analytička.
Celý text Ireny Ryšánkové ZDE
Celý text Štěpána Kotrby v páteční MF Dnes, přetisknutý se svolením autora:
Jsou opravdu redaktoři televize Prima „doslova instruováni k tomu, aby připravovali zpravodajství v rozporu se zásadami objektivity a vyváženosti, tedy v rozporu se zákonem o vysílání“, jak z prozrazeného záznamu porady dovozuje předseda RRTV, divadelní režisér Krejčí? Myslím si, že nikoliv.
Krejčí je v mediálních otázkách státem placený diletant, jako většina Rady. Analýzy podléhají hlasování radních RRTV, volených sněmovnou. Kvalitní nejsou. Provládní resp. prounijní spin byl zřejmý k Ukrajině i k uprchlíkům. Za tristní považuji zejména absenci kritiky veřejnoprávní ČT, jejíž nevyváženost je zřejmá. RRTV nezastupuje občany státu, ale státní moc. Do nejbližších voleb.
Migrace je „krizí“. A ne že ne. Kvůli neschopnosti elit evropských států se stala celoevropskou, ale ještě nepřerostla ve válku. Zanedlouho se stane krizí státobezpečnostní, ale i krizí veřejného vzdělávání, veřejné zdravotní a sociální péče. Občané ani stát nejsou připraveni na cizince, mluvící zde neběžnými jazyky, vyznávající jiné hodnoty, mající jiné náboženské, kulturní, hygienické či sexuální návyky a udržující si představu, že mají právo na život ve vysněném ráji EU.
Většina velkých médií pokrývá téma v rozporu s realitou i zásadami „objektivity a vyváženosti“, jak to požaduje zákon. Což prokázalo zamlčené násilí migrantů ve Francii, Německu, Švédsku či Finsku. Média stále minorizují informace o trestné činnosti uprchlíků, aby „nelegitimizovali kritiky masové migrace“. Takto se tvoří pokřivená norma „objektivity“. Ne podle reality, ale dle okolního mainstreamu. Internet ale znemožňuje mít monopol na informace.
Uprchlíky se přes mediální masáž většina občanů nenaučila milovat, stejně jako bombu. Stále je to taková divnoláska mezi odporem, obavou a soucitem. Výsledky agitačního diletantismu známe z voleb v zemích EU. Dorazí i do Čech.
Chápu šéfredaktorku i vlastníky Primy, že mají kritický názor na „ušlechtilé bláznovství“ Merkelové, jak její postoj označil sloupkař The New York Times Ross Doutnat. Být novinářem neznamená točit si co chci a jak chci. Redakce není bordel. Vedoucí vydání, šéfredaktor a v poslední instanci majitel určují, co na obrazovce bude a co ne. Odpovědnost ze zákona nese vlastník. Ten platí nejen novináře, ale také pokutu, pokud je mu pravomocně uložena. Ten inkasuje tržby z inzerce, závislé na sledovanosti. Nelze dělat úspěšně komerční televizi proti lidem. Kritizovat vysílání lze. Zvenku. Kdo se nesmíří s tím, pro koho dělá, měl by jít, nebo bude odejit. Právem.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: mp