Petr Hampl se ve svém příspěvku zamyslel nad hypotézou, zda by velký teroristický útok probudil obrannou reakci evropské společnosti. „Myslím, že by se tak nestalo. Velký teroristický útok by vyvolal vlnu silných emocí, možná ojedinělé pogromy a vláda by měla možnost prosadit naprosto jakékoliv opatření,“ napsal mimo jiné Hampl. Dodal však, že po pár týdnech by vše odeznělo. 

„Navíc je otázka, co by vlastně veřejnost požadovala – třeba po pumových atentátech ve Španělsku lidé požadovali ústupky teroristům. Takže dost možná, že ta rozjitřená veřejnost by nakonec schválila spíš povinné zavedení islámu jako státního náboženství,“ poznamenal. Dnes podle něj nejde o málo probuzenou veřejnost. „Problém je v tom, že lidé nevěří, že by se to ještě dalo změnit. Na tom je ostatně založena strategie Babiše–Sobotky–Bělobrádka,“ řekl.

Šlo o reakci právě na slova Jiřího Bartáka. „Bože, jak moc já se modlím za nějaký opravdu velký teroristický útok, který by té mlčící většině otevřel oči,“ napsal. „Mohamedáni jsou děsní trotlové, vždyť, sakra, otrávit někde zdroj pitné vody minometem nebo pár drony vyřadit z činnosti elektrorozvodnu v elektrárně, odbouchnout dodávku v Blance nebo u východu z metra atd. by bylo docela snadné. To by zvládl s milionovým rozpočtem i šikovnej středoškolák,“ píše s úsměvem.

A právě tato slova přispěla k úvaze reportéra Moláčka. „Ještě nějaké pochybnosti o tom, že Blok proti islámu a Islámský stát mají společné cíle?“ zeptal se.

Celý příspěvek sociologa Petra Hampla:

K hypotéze o tom, že velký teroristický útok by probudil obrannou reakci evropské společnosti. Myslím, že by to se tak nestalo. Velký teroristický útok by vyvolal vlnu silných emocí, možná ojedinělé pogromy a vláda by měla možnost prosadit naprosto jakékoliv opatření. Po pár týdnech by ale vše odeznělo. Navíc je otázka, co by vlastně veřejnost požadovala - třeba po pumových atentátech ve Španělsku lidé požadovali ústupky teroristům. Takže dost možná, že ta rozjitřená veřejnost by nakonec schválila spíš povinné zavedení islámu jako státního náboženství. Na novinové zprávy o útocích si skutečně zvykáme. Na pocit, že moje dítě může být kdykoliv zabito islámským fanatikem, se ale zvyká podstatně hůře. Dnes nejde o málo probuzenou veřejnost. Problém je v tom, že lidé nevěří, že by se to ještě dalo změnit. Na tom je ostatně založena strategie Babiše-Sobotky-Bělobrádka.