Nejdříve Klára Samková projevila souhlas s myšlenkou, že pokud bude umožněno druhé referendum o odchodu z EU, mělo by být umožněno i opravné referendum o připojení se Česka k EU.

Souhlasil s ní Miloš Trhlík: "Pokud bude 2. referendum, tak půjde demokracie do p....e. Přeci není možné, pokud to někomu nevyhovuje, dělat další a další referenda,“ tvrdí.

Bývalý ministr Ladislav Miko se na něj obořil: „Vtip je v tom, že to chtějí sami Britové. Proč jim do toho kecáte? Když chtěj druhý referendum, je to jejich právo? Nebo teď už to neplatí?“

Trhlík nechápal, co vidí bývalý ministr na EU pozitivního a uvedl, že v okolí má dost lidí, kteří jsou naladěni protievropsky. „Proč jsou 'proti EU'? Tak moc se chtějí mít hůř?“ kontroval na to Miko.

Do debaty se pak vložila Klára Samková: „Pokusím se vysvětlit: Lidé mají pocit , že jim byla vzata identita, že byli poníženi a podvedeni. Jelikož to je jejich pocit, je to pro ně realita. Nemá smyslu se dohadovat, zda to je či není pravda. Pro toho, kdo tento pocit má, to JE realita. Národní stát a národ všeobecně není sociální konstrukt. Kolektivní duše ve smyslu kolektivního vědomí a sdílení historické reality existuje. A je součástí individuálního sebepojetí. Tedy tím, že lidem berete národní identitu, zbavujete je části osobní identity. Což je nejhorší, co se může stát. EU slibovala participativní rozhodování. To evidentně nedodržela. Lidé se cítí ohroženi ve své lidské integritě a svébytnosti. Tedy, cítí se ohroženi ve věci svého – minimálně psychického – přežití. Za těchto okolností je úplně jedno, jestli se budou mít hůř nebo líp. Protože ztratit duši je horší než nemít co jíst. O tom je spousta psychologických studií, včetně svědectví přeživších v koncentrácích. Přežil ten, kdo měl víru, osobní ukotvenost a integritu. A tu EU bere. Prostudujte Maslowovu pyramidu potřeb. Nejdůležitější je prý uspokojení základních fyzických potřeb – bezpečí, možnost rozmnožování. Vypadá to úplně logicky až na to, že to nefunguje. Pro lidi je nejdůležitější to, co Maslow označoval jako ‚nástavbu‘ – idea, osobní integrita, smysl života.... A to EU nejenomže nedodala, to soustavně bere...“

Ale Miko se nedal zahanbit. „Kláro, já souhlasím s jednou částí toho co píšete: pocit lidí je pro ně jejich realitou a musí se brát vážně. Ale silně nesouhlasím s tím že EU bere lidem národní identitu: na čem toto tvrzení zakkádáte? Není pro to žádný důvod, já si dovolím tvrdit, že v mnoha aspektech nám naopak dává mnohem víc šancí ji projevit a rozvinout,“ tvrdí. Jedná se prý třeba o vědu nebo byznys.

„Není ani pravda, že rozhodování není participativní, pravdou je, že

(a) lidé o tom neví a cestou fb a jiných soc. siltí jsou přesvědčováni o opaku, zejména těmi, kteří při tomto rozhodování nedokázali přesvědčit většinu a hledají nějakou menší komunitu, kde to bude jednodušší, ale hlavně

(b) naši zástupci v onom rozhodovacím procesu jsou až na výjimky neschopní se v tom procesu dostatečně prosadit (na dlouhé povídání, začíná to jazykovými znalostmi, rozhledem, schopností komunikovat a fungovat v demokratickém procesu, schopnost naslouchat oponentům a hledat vzájemně přijatelná řešení, diplomatické a vyjednávací kapacity....),“ píše dále bývalý ministr.

 Výsledkem je podle něho „uražené malé dítě, které dupe nožičkou že není po jeho – ale když má hledat řešení, neumí pořádně říct, jak toho dosáhnout tak, aby s tím i ostatní uměli žít“.

„Tohle mám z první ruky, místo řečí o opouštění unie a vytvoření malého rybníčku, kde jednooký je králem, bychom měli masivně investovat právě do těchto schopností – není pochyb, že jako národ na to máme. Právě ústup by podle mne znamenal národní sebeponížení a marasmus, mnohem horší než např. teď zažívají Britové, kterým dochází, že oklamali sami sebe. Hrdost je nepustí zpět, ale kam dopředu neví a nedokážou se dohodnout. Český národ za posledních několik století nikdy neměl takovou pozici a tolik příležitostí k posílení své identity a projevení svého významu jako má teď v EU,“ tvrdí Ladislav Miko.