Téměř tři čtvrtiny vody ze zničené Kachovské přehrady jsou pryč, hladina klesla o metry. Šéf mezinárodní agentury pro atomovou energii se pojede podívat do Záporožské jaderné elektrárny, jejíž chlazení je do určité míry závislé právě na vodě z Kachovské nádrže. Zatím je vody pro chlazení odstavených jaderných reaktorů i vyhořelého paliva dost.

Voda ze zničené Kachovské přehrady na jihu Ukrajiny zaplavila Cherson a tisíce domů po obou březích Dněpru. Kyjev tvrdí, že zničení Kachovské přehrady způsobila exploze výbušnin umístěných uvnitř hráze a vodní elektrárny, které mělo v době výbuchu pod kontrolou Rusko. Naopak Rusové z exploze viní ukrajinské síly, hovoří o ukrajinském ostřelování a „teroristickém útoku“.

Papadopulos popisoval, že v době, kdy došlo ke zničení přehrady Nová Kachovka, se nacházel v Kyjevě a chystal se již na cestu zpět z Ukrajiny do Polska, dokud mu nezavolali z redakce o živé vstupy u Kachovské přehrady, což sám nevyhodnotil jako tak zásadní. „Volal Michal Kubal, šéf zahraniční redakce, chtěl, ať jedeme na místo. Musím se přiznat, že v tom všem, co jsem viděl na Ukrajině, už mi ta záplava nepřišla jako to nejhorší, za čím bychom se měli z Kyjeva patnáct hodin v autě narychlo hnát. Prostě pod dojmem toho normálního života v Kyjevě to nepůsobilo jako možná jeden z největších zločinů proti lidskosti 21. století,“ uvedl zahraniční zpravodaj v pořadu Interview ČT24.

„Na to místo jsme se dostali konspirativně, do Chersonu je těžké se dostat, i když má člověk akreditaci SBU – ukrajinské tajné služby. Pro novinářské působení ve městě je potřeba mít ještě vyplněný a orazítkovaný speciální formulář tou příslušnou vojenskou administrací v Chersonu, kde jsou velmi přísní. Je to možná nejpřísnější novinářský režim, který existuje. Protože město Cherson je město na frontové linii.

My jsme to udělali tak, že jsme se zbavili všech nápisů Press, sundal jsem to z auta, z neprůstřelné vesty a zkontaktoval jsem se s humanitární organizací Koridor UA, oni nashromáždili pitné vody, jeli do Chersonu, my si sedli k nim do auta a projeli jsme tím vojenským checkpointem tímto způsobem. Takže jsem zamával těm ostatním novinářům, kteří byli na checkpointu zastavení, a projeli jsme,“ líčil Papadopulos.

„Pak jsme dojeli na cestu, která byla zaplavená, bylo evidentní, že pokračovala do bývalé obytné čtvrti, ale nořila se do vody. Voda byla kulminující, viděli jsme už jen komíny a poslední patra rodinných domů a lidi na březích, kteří čekali na záchranu domácích mazlíčků nebo příbuzných a známých, byli tam záchranáři pendlující sem tam na záchranných člunech a autech, která se dokážou pohybovat po hladině,“ popisoval zahraniční redaktor ČT, co viděl v epicentru celé katastrofy.

Odtud natáčel příběhy Ukrajinců ze zatopených oblastí, kteří chtěli zůstat a jejichž příběhy podle něj zobecňovaly charakterový rys ukrajinského národa, a tím je nezdolnost. „Myslím si, že to mají asi s Rusy podobné. Na jedné straně je to jeden z aspektů, proč tu válku Ukrajinci nemohou prohrát, vyloženě prohrát. Opakují se příběhy, kdy nám lidi říkají: ‚Já jsem si vydělal peníze, koupil kus země, postavil si dům, pak přišli Rusové, zbořili mi ho, já ho znovu postavím, pak přijde záplava, zboří mi to a já si prostě znovu postavím, to je můj kus země, má Ukrajina a já neodejdu. Proč bych odcházel, když někdo jiný chce přijít?‘ Ti lidé nemají v mentalitě odejít, zvláště teď neodejdou,“ dodal Papadopulos.

Podle toho, co mu ukrajinští občané sdělovali, byli připraveni i na horší scénáře, než je záplava: „To znamená na jadernou katastrofu v Záporožské jaderné elektrárně nebo na výbuch chemických továren na hranicích Krymu, a to jsou pořád věci, které jsou mimochodem ve vzduchu, které mohou přijít, které mohou nastat. Ta záplava je pro lidi devastační, co se týká jejich bezprostředního života, ale že by je to přimělo sebrat dva tři kufry a odejít do Česka do Polska... Počkají, až opadne voda, jen vyčistí bahno a budou tam fungovat dál,“ kroutil reportér ČT hlavou, že to Ukrajince ani nenapadne.

Nyní je velká otázka, jak se obnoví zničená města, vesnice, pole, továrny. „Na tom bude muset zapracovat Ukrajina společně s evropskými partnery a Spojenými státy, Kanadou, Austrálií, Japonskem, uvidíme,“ uvedl.

Rozhovořil se o tom, jak špatně funguje ukrajinský stát. „Ale obecně nemám dojem, že by na Ukrajině fungoval stát tak jak tady, bude to stát na těch lidech, bude to jejich tvrdá dřina. Ptali jsme se, jestli je úřady varovaly, že mají odejít, to jim řekly, ale když byla voda po kotníky, tak už se neozvaly. Špatné fungování ukrajinského státu není žádným tajemstvím, vždy se divím, že se někdo diví, selhává v drobnostech, není to, na co jsme v Česku zvyklí my,“ pokračoval Papadopulos.

Zmínil, jak to vypadá s protiofenzivou, kterou ukrajinský stát plánoval: „Existovalo několik bodů, které než nastaly, tak se říkalo, že to bude protiofenziva, třeba zapojení západní techniky. Můžeme asi říct, že ofenziva začala, pokud budeme citovat ukrajinské představitele, tak začala na sto procent. Masivní úder se ale spíš ještě chystá,“ odhaduje reportér.

Druhou věcí je zbrojní vybavení, které ukrajinským vojákům ze Západu podle slov reportéra chodí: „Bavil jsem se s ukrajinskými vojáky, oni to mohou posoudit, a říkali, že neexistuje ukrajinská brigáda, ve které by nebyly západní zbraně. Jsou brigády, které jsou vybaveny jenom západními zbraněmi, alespoň podle těch uniklých dokumentů americké administrativy i podle vyjádření různých ukrajinských generálů a pozorovatelů,“ dodal Andreas Papadopulos, zahraniční zpravodaj ČT.