Rozpoznat dezinformaci a informaci, kterou se její autor snaží cíleně manipulovat veřejností, je v internetové době čím dál těžší. Mediální výchovu jako předmět začalo Gymnázium Na Zatlance do výuky zařazovat jako jedna z prvních škol v Česku. Studenti například zkoušejí zjistit, jak fungují algoritmy na Facebooku – uživatelům nabízejí jen obsah, který chtějí vidět.

Na značné nedostatky v mediální gramotnosti upozorňuje Platforma pro mediální vzdělávání, která vznikla v roce 2016. Jedná se o neformální společenství dvacítky organizací a dalších subjektů, které se snaží mediální vzdělávání podporovat.

Nejnovější výzkum Český učitel ve světě médií ze září 2021 ukázal, že mediální výchovu jako zvláštní předmět učí pouhá tři procenta z 2 155 oslovených učitelů.

Původní zdroj ZDE.

Dalších 47 procent ji vyučuje v jiných předmětech. Informatikář vypráví o bezpečnosti na internetu, češtinář o manipulativní komunikaci a dezinformacích, dějepisář či občankář o propagandě. A 45 procent pedagogů se mediální výchově nevěnuje vůbec. Průzkum zpracovaly Univerzita Palackého v Olomouci a společnost O2.

Přesto to lze považovat za úspěch. „Na to, že má mediální výchova jen minimální podporu ze strany státu, pokládám za úspěch, že se jí ve výuce věnuje zhruba polovina učitelů. Věnovat by se jí měly všechny školy,“ říká mediální expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Jirák. Studovat by ji podle něj měli i studenti pedagogických fakult 

Někteří rodiče mají z mediální výchovy obavy. Učitele tohoto předmětu označují za novodobé cenzory, kteří dětem dávají seznamy povolených a zakázaných webů a „vymývají jim hlavu multikulturními či protiruskými ideologiemi“.

Prohlašují to někteří rodiče, často příznivci konspiračních teorií, které podle nich mainstreamová média zatajují, a musejí se proto hledat na menšinových webech, jež bývají dezinformační, říká Michal Kaderka, který má svůj seminář na pražském zmíněném Gymnáziu Na Zatlance a provozuje web Svět médií s informacemi pro ty, kdo začínají učit mediální výchovu bez předchozí průpravy. 

Problém vidí Kaderka i v tom, že mediální výchova je povinná jen na základních školách a gymnáziích, ne už ale na středních odborných školách. Právě učni podle něj vycházejí z informační gramotnosti nejhůře, často i kvůli rodinnému zázemí, které také častěji podléhá dezinformační scéně. „Nejslabší článek je z mediální výchovy vynechaný,“ říká.

Jirák je přesvědčen, že mediální výchova by měla být povinná i na učilištích nebo středních odborných školách. Zabývat by se jí měly už děti v mateřských školách.