„Španělští Romové měli do jisté míry štěstí, že je nepostihla genocida v koncentračních táborech Třetí říše, byť mnohá protivenství je pronásledovala dlouhých 500 let až do nové ústavy v roce 1978, kdy se postupně jejich situace zlepšuje. Od roku 1939, v době počínající světové války, až do roku 1975 bylo Španělsko v područí Francovy diktatury a Němci do vojenské diktatury Franca nijak nezasahovali,“ zmínil. 

Situace kolem romských spoluobčanů je podle jeho slov ve Španělsku diametrálně odlišná od Česka. „Španělé jsou tolerantní občané. Nevyvolávají žádné apriorní averze vůči Romům. Berou je jako jednu z menšin, bez dalších nepříznivých asociací a předsudků. Všechno hned vypadá jinak, snadněji a lidštěji. Španělských Romů není zrovna málo i na tuto velikou zemi. Počítá se jich na tři čtvrtě milionu,“ podotkl. 

Původní text ZDE.

Když se poté účastnil semináře o roku 1968 v tehdejším Československu, probíhajícím na fakultě informatiky madridské univerzity, zjistil, že i Španělsko se zajímá o pohnutou historii malého národa v kontextu tehdejší celé Evropy a jeho reflexe do současnosti. „Bylo symptomatické, že i zde byla diskutována situace kolem cikánského tábora Lety u Písku a stále přítomné vepřové farmy, která byla obecně vnímána jako místo znesvěcující památku obětí a to nejen přítomnými Romy, ale i všemi dalšími účastníky,“ řekl Holomek.

Jak popsal dále, když se hovořio o roku 1968, jméno Václava Havla dominovalo spolu s Chartou 77 jako něco, co vneslo nové a významné poselství do celé tehdejší Evropy.

Do Španělska se Holomek dostal díky Českému centru při velvyslanectví, které tak podle něj dělá skvělou a nedoceněnou práci pro dobré jméno naší země.