„Německá kancléřka Angela Merkelová před několika dny prohlásila, že ve zpětném pohledu nepřispělo ke smíru v Evropské unii rozhodnutí z roku 2015, na jehož základě mělo být rozděleno podle kvót do jednotlivých zemí EU 120.000 žadatelů o azyl, nacházejících se v Řecku a Itálii. Problematická byla podle ní skutečnost, že rozhodnutí bylo přijato navzdory odporu několika zemí,“ začal úvodem Pehe a připomněl, jak Česká republika byla v této otázce v roce 2015 přehlasována. A od té doby, jak dodává, de facto přijímání uprchlíků sabotovala. 

„Kritická slova Merkelové na adresu systému kvót z roku 2015 se tak u nás okamžitě stala příležitostí pro řadu politiků, aby s jistým sebeuspokojením konstatovali, že jsme zase jednou měli pravdu. Podle většiny je nyní systém kvót mrtvý,“ sdělil Pehe a přispěchal s varováním, že by si měli možná všichni nejprve prostudovat vyjádření Merkelové v kontextu jejích dalších prohlášení. 

Například je faktem to, jak píše Pehe, že kancléřka nadále zůstává plna zloby vůči zemím, které neměly v době uprchlické krize dostatek solidarity. A její prst prý míří hlavně na země Visegrádské skupiny.

• Původní text ZDE.

Následně pak pohovořil i o „flexibilní solidaritě“, kterou nyní Merkelová nově podpořila. „Německá kancléřka rozumí flexibilní solidaritou spíše opatření, které se objevilo v návrhu nové evropské azylové politiky, známém jako Dublin IV. Podle něj by se v případě, že o to požádá země, která je zaplavena migranty, měl spustit systém přerozdělování žadatelů o azyl. Země, které by i v tomto nouzovém systému odmítaly uprchlíky přijmout, by v rámci evropské solidarity finančně kompenzovaly ty země, které uprchlíky ze země postižené migrační vlnou přijmou. A to až částkou 200.000 eur za osobu,“ připomněl Pehe. A připomněl i to, že tento druh „flexibilní solidarity“ odmítl český premiér Andrej Babiš. 

„Je tedy jasné, že spor o evropskou azylovou politiku není ani po kritických vyjádřeních Merkelové na adresu jednorázových kvót z roku 2015 zdaleka u konce. Její vize flexibilní solidarity je o dost jiná, než je vize visegrádských politiků,“ sdělil Pehe a zauvažoval o tom, že se konflikt může vyhrotit natolik, že společnou azylovou politiku přijme jen skupina zemí. 

„Otázkou je, zda pak ale mohou země, které se projektu nebudou účastnit, a chtějí mít absolutní kontrolu nad tím, koho na své území vpustí, zůstat součástí schengenského prostoru, zaručujícího volný pohyb osob po EU. Netřeba dodávat, že obnovení hranic mezi Českou republikou a ostatními zeměmi EU by mělo na českou ekonomiku v důsledku mnohem větší dopady, než placení kompenzací za nepřijaté uprchlíky,“ uzavřel.