Otevřené výběrové řízení pro Zajištění digitalizace stavebního řízení vyhlásilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v březnu 2023. Toto řízení se stalo předmětem sporu poté, co firma System Servis podala návrh na přezkoumání zadávacích podmínek, přičemž upozornila na nereálnost harmonogramu a nepřiměřené smluvní podmínky.
Řízení bylo vedeno Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který identifikoval pochybení MMR ve dvou bodech. Prvním pochybením bylo nejasné stanovení podmínek pro využívání standardního softwaru, což ztěžovalo firmám návrh systému. ÚOHS konstatoval, že MMR nevymezilo zadávací podmínky v souladu se zákonem a přeneslo velkou část rizika na dodavatele. Druhým pochybením bylo nedostatečné poskytnutí informací o lhůtách akceptace výstupů v akceptačním řízení, což ovlivnilo schopnost dodavatelů připravit a předložit své nabídky.
ÚOHS pak koncem roku 2023 uvedl, že nedostatečné vymezení zadávacích podmínek vedlo k porušení zákona. MMR následně podalo proti rozhodnutí ÚOHS rozklad, ve kterém se snažilo zpochybnit závěry ÚOHS, ale tento rozklad byl zamítnut. Krajský soud v Brně však 3. října 2024 potvrdil rozhodnutí ÚOHS a zamítl žalobu Ministerstva pro místní rozvoj s tím, že „není důvodná“.
„A je to tady! Soud smetl a naprosto rozprášil žalobu Ministerstva pro místní rozvoj na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tady to máte,“ sdílel plné znění rozsudku na svém účtu sociální sítě X politický komentátor a zakladatel projektu Datarun, Michal Půr.
A je to tady! Soud smetl a naprosto rozprášil žalobu @mistnirozvoj na @UOHS_CZ. Tady to máte. pic.twitter.com/kNpeswM4QX
— Michal Půr (@michalpur) October 15, 2024
V rozsudku se uvádí, že osoba zúčastněná na řízení, tedy System Servis s.r.o., byla dodavatelem s aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zahájení řízení. Důvodem je, že byla alespoň teoreticky způsobilá plnit podstatnou část předmětu veřejné zakázky, což jí umožnilo získat veřejnou zakázku a podílet se na jejím plnění. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tak posoudil otázku aktivní procesní legitimace správně.
V části týkající se aktivní legitimace žalobce tedy žaloba nebyla důvodná. Dále žalobní námitky, které zpochybňovaly závěry ohledně nedostatečnosti vybraného standardního softwaru a absence potřebných kvalifikací k provedení základních podmínek, nebyly shledány jako oprávněné.
Postup Ministerstva pro místní rozvoj při zadávání této veřejné zakázky byl shledán problematickým, zejména kvůli nejasným podmínkám týkajícím se akceptace standardního softwaru, což významně ovlivnilo schopnost dodavatelů připravit konkurenceschopné nabídky. Podle rozsudku „žalobce (zadavatel) podmínil užití standardního softwaru svým souhlasem, který mohl vybraný dodavatel získat (resp. se žalobce mohl rozhodnout takový souhlas neudělit) až po ukončení zadávacího řízení, tj. po uzavření smlouvy“.
Tato nejasně definovaná podmínka vyvolala značné nejistoty mezi potenciálními dodavateli. Ministerstvo neposkytlo dostatečně jasná kritéria pro akceptaci standardního softwaru, což znemožnilo účastníkům řízení přesně kalkulovat náklady a časový harmonogram plnění zakázky. Jak se uvádí v rozsudku: „To vedlo k nemožnosti sestavit kvalifikovanou, a především konkurenceschopnou nabídku.“
Soud dále konstatoval, že ministerstvo nepřiměřeně přenášelo riziko a odpovědnost za správné zpracování nabídky na dodavatele. „Požadoval-li přitom žalobce po dodavatelích, aby již při sestavování svých nabídek kalkulovali s takovou mírou rizika, pak nepřístupně přenášel svoji odpovědnost za řádné zpracování zadávacích podmínek na dodavatele a vytvářel bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže,“ uvádí se v rozsudku.
Problematickým aspektem bylo také to, že ministerstvo ve většině případů odmítlo poskytnout upřesnění na dotazy dodavatelů týkající se této sporné podmínky. Tím se ještě více prohloubila nejistota účastníků zadávacího řízení.
Současně soud v rozsudku zdůraznil, že za řádné zpracování zadávacích podmínek nese odpovědnost jejich zadavatel, v tomto případě MMR, který má „povinnost zadávací dokumentaci zpracovat dostatečně kvalitně, určité, srozumitelně a s adekvátní mírou odbornosti tak, aby byli dodavatelé schopni sestavit vzájemně porovnatelné a konkurenceschopné nabídky“.
„Zdejší soud tedy v nosných ohledech zcela sdílí závěry žalovaného, které pokládá za zákonné a odpovídající jeho skutkovým zjištěním,“ stojí v rozsudku. Ministerstvu pro místní rozvoj k tomu byla upřena i práva na náhradu nákladů řízení. „Úspěšný byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu nevznikly žádné náklady,“ vysvětluje rozsudek, proč ani žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebude přiznána náhrada nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze ještě ve lhůtě dvou týdnů podat kasační stížnost.
„Soud jasně potvrdil, že celá ta story Pirátů o spiknutí řízeném Zdeňkem Zajíčkem (předseda Hospodářské komory, pozn. redakce) a oligarchicko-mediálním komplexem je jen lež,“ zdůraznil tak Michal Půr.
„Soud jasně potvrdil, že celá ta story Pirátů o spiknutí řízeném Zdeňkem Zajíčkem a oligarchicko-mediálním komplexem je jen lež. Stejně tak je lživá i reportáž v Reportérech ČT, na niž se mnozí odvolávali,“ zmínil Půr reportáž pořadu České televize Reportéři ČT, který přišel s tím, že kritika postupu Ivana Bartoše předsedou Hospodářské komory ČR Zdeňkem Zajíčkem vycházela ze zrušení předchozího projektu, který připravovala vláda Andreje Babiše pod vedením Kláry Dostálové (ANO) a měl stát okolo 2 miliard.
„Doufám, že bude následovat reportáž, kde to bude uvedeno na pravou míru,“ uvedl závěrem Michal Půr.
Pro ty, kteří si stěžovali, že rozsudek je v nízké kvalitě. Jinak jen, aby to zaznělo jasně. Soud jasně potvrdil, že celá ta story Pirátů o spiknutí řízeném Zdeňkem Zajíčkem a oligarchicko-mediálním komplexem je jen lež. Stejně tak je lživá i reportáž v Reportérech ČT, na níž se… pic.twitter.com/DxilCWeum4
— Michal Půr (@michalpur) October 15, 2024
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Měli by novináři České televize natočit další reportáž, která by objasnila nedorozumění ohledně sporu o digitalizaci stavebního řízení?
autor: Alena Kratochvílová
Eisenherz
