„V tomto století je to třetí mobilizace v Rusku, respektive v SSSR a Ruské federaci. První byla vyhlášena v roce 1914, když začala 1. světová válka, druhá 22. června 1941, když Hitler napadl SSSR, a nyní je to třetí,“ vysvětluje na úvod Syruček.

Co píší média

Jaká je na to reakce ruských médií? Podívejme se podrobněji, jak na danou situaci reagují ta ruská média, která podporují Vladimíra Putina. To je většina médií, protože opoziční byla podle Milana Syručka označena za „zahraničního agenta“ a tak se také s nimi a jejich rozšiřováním zachází.“ Prolistujme si raději jako příklad těmi novinami, které se považují za nejvíce provládní, což je například Komsomolská pravda.“

„V redakčním článku především zdůrazňuje, že vyhlášení mobilizace se nestalo velkým překvapením, protože mu předcházela řada jiných opatření: změny zákonů, vztahujících se k této válce, příprava referend na okupovaných ukrajinských územích, to vše je možné považovat za přípravu k mobilizaci,“ uvádí Milan Syruček a pokračuje. „Mobilizace je zatím částečná – zahrnuje ty, kteří už sloužili v armádě, mají nějakou vojenskou specializaci a vojenskou zkušenost. Podle slov ruského ministra obrany Šojgu se dotkne jednoho procenta záloh, tedy 300 000 lidí. V samotném prezidentském výnosu nejsou konkretizována ta omezení, o nichž hovořili Putin a Šojgu, uvádí se jen, že to je prostě částečná mobilizace. Ale o jejím vyhlášení se hovořilo již na počátku května s tím, že se počítalo, že ji Putin vyhlásí 9. května.“

Stále se přiostřuje…

Nestalo se tak, převážily obavy, že to vyvolá neklid a nespokojenost mezi obyvatelstvem. „To, že ji vyhlásil, ho k tomu donutili politici, novináři a další vlastenecky naladěné síly. Důvodem, proč byla nakonec vyhlášena, byl fakt, že Rusku hrozila porážka především z nedostatku „živé síly“ na frontě, zatímco Ukrajina v tom neměla problém. To se názorně ukázalo například při ukrajinské protiofenzívě v bojích o Charkov,“ popisuje situaci Syruček.

„V deníku se rozebírají plusy a mínusy této akce. Podle něj největším ruským problémem byl právě nedostatek ruské síly. Podle nich má Rusko převahu ve vojenské technice, frontovém a strategickém letectvu, námořních silách, ale nestačí jim vojáci, pěchota, která by udržela ta území, která už byla dobita dělostřelectvem či bombardováním. Rusko to zatím řešilo náborem dobrovolníků, které hledali dokonce mezi vězni – za účast na frontě jim byl odpuštěn zbytek trestu. Mobilizace, byť částečná, může tento nedostatek odstranit a to nejen bezprostředně, ale i s vyhlídkou na budoucnost. Tím se podstatně ovlivní průběh této války, tedy „speciální operace“, jak se válka smí v Rusku oficiálně nazývat. Podle Putina to bylo jediné možné řešení, aby se dosáhlo cíle, tedy takzvaného „osvobození“ Donbasu a jeho připojení k Ruské federaci,“ konstatuje Mlan Syruček.

Západ versus Rusko?

Vyhlášení mobilizace rovněž umožní Putinovi prohlašovat válku za celonárodní záležitost a srovnávat ji dokonce s velkou vlasteneckou válkou a vyhlašovat ji současně za boj proti NATO, které chce zničit politickou, ekonomickou, sociální suverenitu Ruska. „To jsou přímo slova Vladimíra Vladimíroviče. Ale mobilizace pomůže pozvednout i obecné mínění a proválečnou náladu v Rusku, a na druhé straně umožní přijmout různá restriktivní opatření a zákony, které by jinak asi neprošly.“

Mobilizace se ale netýká jen 300 000 mužů, ale zasahuje do celé společnosti. Syruček konstatuje, že: „...samozřejmě, prakticky se dotýká všech státních a správních orgánů, ale také celé ekonomiky a jejího řízení. Například za nedodržení dodávek vojenského materiálu hrozí podnikům pokuta 1 – 3 milionů rublů a vězení od 4 do 8 let. Pokud závod nesplní vojenskou dodávku v hodnotě vyšší než 5 milionu rublů, hrozí řediteli vězení od 5 do 10 let. Daný zákon počítá s tresty pro ty, kteří odmítnou neposlechnout povolávací rozkaz. Už jim nepomůže odvolávat se na to, že na Ukrajině přece Rusko nevede válku, jen „speciální operaci“. Vyhlášení mobilizace, byť částečné, znamená přiznání, že Rusko tam skutečně vede válku.“