Jak bylo v úvodu přednášky, která se ale netýkala jen ruského rolnictva řečeno, podle levicových názorů se původní vrstva rolnictva měla rozpadnout na jednotlivé kulaky, na tovární proletariát – a byla představa, že bohatství plodí bohatství.

Podle Lenina to nebylo

„Rozevírají se nůžky, lidé pak podléhají kapitalistickým továrníkům, to pak vede k napětí ve společnosti. Tento pohled byl aplikován i na rolnictvo,“ uvedl pro desítku studentů Klír. „Jak roste zemědělská produkce, uvolní se institucionální pouta, bohatí rolníci budou mít stále více majetku a původní vrstva rolníků by se měla rozpadnout na velké kulaky a malé rolníky, ze kterých se stanou bezzemci a budou z nich námezdní síly. To má vést k pnutí a k bojům mezi chudými a bohatými,“ konstatoval vysokoškolský pedagog na základě ruských výzkumů.

Rolnictvo se ale revolucí nikdy nezúčastnilo. „Vždy však vystupovalo kompaktně. V době, kdy Lenin publikoval, vznikal v Rusku úplně jiný proud myšlení, který pracoval s daty, která nemají v Evropě obdoby. Od 60., 70. let začaly být vydávány milióny dat, tisíce svazků na úrovni okresů o ekonomice rolnictva, ale na úrovni etnografické, jednotlivých rodin. Proto se zrodila progresivní statistika, agrární ekonomie a data vůbec nedávala smyslu ani v klasických, ani v marxistických teoriích.“ Osobou, která popularizovala a vysvětlila metody, byl Alexandr Vasiljevič Čajanov.

Fatální konec kulaků

„Rolnická společnost byla strukturována – 60 procent středních rolníků, 20 procent malých rolníků, pak bezzemci a 20 procent kulaků. V Rusku byl rozdíl jeden a tři koně. Lenin to neakceptoval, ale v roce 1910 tato stratifikace byla pořád stejná, nic se nezměnilo,“ konstatoval Tomáš Klír a pokračoval: „Sledovaly se jednotlivé rodiny a zjistilo se, že ti, kdo byli bohatí v roce 1880, jsou v roce 1910 chudí. Je to stratifikace bez diferenciace a je cyklická. Vysvětlilo se to principem rovnováhy mezi pracovními silami a výrobními prostředky. Když je rodina bohatá, dostane hodně půdy. Když odejdou a zůstane tam třeba jen starý muž, tak potřebuje méně. Nová rodina má děti, přibírá. Marxisticko-leninská teorie ukazovala na princip trhu a že se kumuluje bohatství. Oni ale zapomněli na další věci…“

V roce 1928 prý bylo rozhodnuto. Byly ustaveny kolchozy, lidé byli rozehnáni, část z nich byla zastřelena.

Evropské metody pro Afriku nejsou

V 60. letech bylo znovu objeveno dílo A. V. Čajanova, když se jednalo o agrární reformy ve třetím světě. „Zemědělství v Africe, v Asii prý bude probíhat jako v Evropě, ale nic se nestalo. Takže vlastně katastrofa...“ Průzkumy jsou od 60., 70. let a jsou dokladovány v rozvojových zemích, které jsou na cestě ke kapitalismu – v Číně, v Íránu, v Turecku.

„Co s tím má dělat poznání evropského rolnictva ve středověku? Čajanov pracoval ve zcela jiném prostředí, s jinými demografickými charakteristikami. Výrobní prostředky byly elastické, když bylo hodně dětí, bylo hodně pracovníků, tak se expandovalo. V Rusku se na to uzpůsobily výrobní prostředky, ale v Evropě to bylo naopak. S přesně danými právy a povinnostmi. Mezi rodinami putovala volná pracovní síla – čeleď,“ vysvětlil budoucím archeologům Klír.

„Agrární dění ve Skandinávii a Anglii upozornilo na to, že stratifikace je odrazem neustálé reprodukce výrobních zdrojů, pracovní síly a odčerpávání nadproduktu. Každý rok se vytváří nadprodukt a jde o to, jak je velký a jak se vyplatí,“ konstatoval host.