Rozehnal připouští, že v daném případě se zřejmě nejednalo o protiprávní jednání, ale spíše o projev ne zcela vhodného náboženského aktivismu. Pokud by však islámská náboženská policie ve Wuppertalu začala zákaz prodeje a pití alkoholu, šíření pornografie a konání diskoték a koncertů skutečně vymáhat tím, že by zabraňovala jiným vstup do těchto zařízení, což se dle jeho zjištění v některých zprávách rovněž objevilo, soud by to prý posuzoval zásadně odlišně.

„Zcela jistě by se jednalo o omezování osobní svobody, neboť to nespočívá pouze v neumožnění nějaký prostor opustit, ale i v bránění do nějakého prostoru vstoupit. Situace by však byla ještě závažnější, neboť by se jednalo o útok na samotnou podstatu státního zřízení,“ říká advokát.

Rozehnal upozorňuje, že nejde ani tak o to, že by dědické právo dle šaríe bylo natolik vzdáleno evropskému veřejnému pořádku, nýbrž o to, že pokud se stát vzdá monopolu na prosazování státního práva, ztrácí jednu ze svých základních funkcí. „V rámci jedné státní entity totiž může existovat pouze jeden právní řád. Není přípustná ani existence paralelního právního systému, byť by takový systém se státním právem nebyl v rozporu. Existence jiného než státního práva totiž vede pouze k erozi státu, svévoli a barbarství,“ varuje.

Parapolicejní jednotky jsou prý vždy neklamným znakem rozkladu státu. Rozehnal poukazuje na to, že se objevují tam, kde je stát v hluboké krizi, jako např. v případě zrodu nacistického Německa, Jugoslávie devadesátých let nebo současné Ukrajiny. Pokud tedy nechtějí evropské státy skončit podobným způsobem, musí si dle jeho názoru svůj monopol moci a práva pečlivě hlídat.

Celý text ZDE