„V souvislosti se současným stavem světa se často mluví o selhání elit. Jenže co za výrazem elita stojí? Možná peníze nebo urozený původ, ale omezme definici na myšlenku a čin. Problém současného světa je v tom, že tyto dvě kategorie jsou od sebe (ne)bezpečně odděleny. Zjevná je nabubřelost mocných, kdežto myšlenky se krčí kdesi v koutě, tedy za optimistického předpokladu, že ještě nějaké zbyly,“ říká Čechokanaďan Jiří Jírovec. Řečnických otázek ale pokládá mnohem více.

O šašcích ve sněmovně

V  demokratické společnosti by měl být parlament nástrojem, kde lidé, pověřeni výkonnou mocí, přicházejí uskutečňovat ty nejskvělější myšlenky, jimiž společnost žije. To, co vidíme v Česku, je výsledek totálního selhání tohoto principu. Ve sněmovně podle Jírovce vidíme mateřskou školku, kde se děti s řevem přetahují o hračky, které tam mají.

„Kdo tam je za elitu? Ironický, ale destruující Kalousek? Babiš, který umí podnikat, ale politika ho zatlačila do kouta způsobem, jenž mu znemožňuje vyhodit zjevně neschopné poradce? Mlátič prázdné slámy Sobotka, jemuž pučista Chovanec zařídil po lánské schůzce vytoužené premiérování? Bělobrádek bez vlastní myšlenky nebo Fiala, z něhož maska rozšafnosti dělá karikaturu univerzitního profesora? Demagog Okamura s nepoužitelným konceptem přímé demokracie? Nebo lékaři a právníci svázaní stranickou, přesněji klubovou příslušností do té míry, že nemohou nic prosadit, i kdyby je náhodou něco napadlo? Zbývá ještě ohlazovač hran Kováčik. Buďme k sobě slušní, volá marně do hlučícího sálu, ale nikdo ho neposlouchá. S komunisty se nemluví, tak proč se infikovat jejich hlasem,“ vyjmenovává.

„Česká elita činu téměř dokonale naplňuje postřeh Jana Wericha: ‚Klauni nejsou, ale šašků je…‘ Pokud to čtenář shledá urážlivým, nechť zhlédne jakýkoli audiovizuální přenos z jednání sněmovny. Údělem šašků a klaunů jsou kopance. U prvních jde o ‚odměnu“ za poskakování před mocnými, kdežto u klaunů o trest za vyjádřenou myšlenku,“ dodává.

O problémech ve světě

Současný svět má před sebou tři základní problémy. Prvním je stále hrozící válka, druhým nerovnoměrné rozdělování bohatství a třetím závislost na elektrické energii. Myšlenková elita ale drží, jak poznemnává Jírovec, hubu a krok. Takže jaká elita? Ta česká má strach o vlastní existenci a nad hlavou jí prý klinká Damoklův meč Havlova dědictví podpory válek, frází o lidských právech a životě v pravdě, pokud to bude pravda přicházející od mocných.

„Když už se nějaká zajímavá myšlenka objeví, je okamžitě zašlapána. To se stalo i s názorem prezidenta Zemana, že bychom se od Číny měli učit, jak řídit společnost – v daném případě miliardovou a velmi různorodou. Zemanovi se v souvislosti s Čínou vyčítá Tibet. Jenže málokdo se zajímá o to, jak by asi Tibet vypadal, kdyby pod dalajlámou pokračoval středověk padesátých let minulého století,“ podotýká.

Zemanova poznámka prý není jen o tom, aby se v té které společnosti spolu neporvali jednotlivci a skupiny bažící po moci a drobných privilegiích. Implicitně je s ní spojena i mravní odpovědnost okolního světa za rozdmýchávání nepokojů, které nakonec původně stabilizovanou společnost rozbijí. Teoreticky vždy v zájmu lidských práv a demokracie.

O válkách a zbraních

To je podle Jírovce případ Ukrajiny, která, oligarcha sem, oligarcha tam, celkem v míru spolupracovala s Ruskem. Tedy do Majdanu. Pamatuje si ještě někdo, že tam jel náš restitucemi zbohatlý kníže podpořit boj chudých proti zbohatlým? V poslední době je v módě příprava na válku. Zatím jde o půjčky na nákup zbraní. Válku proti komu? Státům, které jsme rozvrátili, nebo těm, které si do nepřátelství formujeme? Proti Rusku, protože má suroviny a ‚lebensraum‘?

„Herec ochotně předvádí svou roli ministra tak, jak chce autor a režie. Řekl mu někdo, že se svět nedobývá armádami, že války anebo alespoň jejich hrozbu potřebuje zbrojní průmysl, aby vydělával na tom, že je třeba zbraně obnovovat, protože kanony reznou a myšlenka přetavovat je na pluhy již zapadla,“ šťouchne si do ministra obrany Martina Stropnického.

„V Česku prošlo čtyřicet korun měsíčně na zvýšení důchodů. Na víc prý nejsou peníze. Bez odporu i prochází, že si stát bude muset půjčit miliardy na zbraně. Finančníci nám rádi půjčí. Když budeme mít potíže se splácením, doporučí nám omezit přejídání a sociální programy pro chudé,“ vysvětluje biolog Jiří Jírovec, jenž do Kanady emigroval v roce 1987, a úvahy zakončuje: "Impotentní média nepřipouštějí o důležitých otázkách žádnou diskusi. Myšlenky a otázky vymřely nebo byly zahnány do kouta, aby nepřekážely. Mohly by totiž ukázat, že se na šašky již změnili i ti úplně nejmocnější vládcové."