O Gottovi se vyjádřil producent a spolupořadatel demonstrací Milionu chvilek pro demokracii Robin Suchánek. „Není pochyb o tom, že byl Karel Gott velkým umělcem! Byl to pokorný gentleman se smyslem pro humor a obrovský profesionál, který si dokázal získat srdce milionů lidí všech generací! Jsou také, pro mě podstatné, věci, které mi u něj vadily, ale o tom psát, obzvláště dnes, nechci!“ napsal.

„Naprosto chápu, že dnešní smutná zpráva zasáhla celou naši zemi a nejen ji. Média se předhánějí, kdo přijde se kterou horkou zprávou jako první, aby mohla informovat své čtenáře a Gottovy fanoušky; kolegové a kamarádi zveřejňují na sociálních sítích společné fotografie a popisují zážitky, které s Mistrem zažili a nechybí také kondolence politiků,“ dodal.

Ale pak přitvrdil: „Co mi však přijde nechutné, je to, jak si Andrej Babiš přihřívá na zpěvákově smrti polívčičku. Moc dobře si je vědom, jak je Karel Gott oblíbený, a tak s vidinou, že získá politické body, honem, honem, aby byl první, informuje média, že navrhne vládě, aby se ČR rozloučila s Karlem Gottem formou státního pohřbu. Kdyby byl AB ministrem kultury, pochopil bych to. Nicméně z pozice premiéra v tom vidím jen politický kalkul a hyenismus.

Mimochodem ministr kultury Lubomír Zaorálek, jak uvedl, to konzultoval s rodinou a chce rovněž navrhnout vládě zpěvákův státní pohřeb. Ač si myslím, že by Karel Gott, byť si jej po profesní stránce velmi vážím, neměl mít státní pohřeb, jelikož to byl zpěvák, myslím si, že jediný kompetentní politik, který by měl něco takového navrhnout, je ministr kultury. U každého jiného to vnímám jako populismus a hyenismus.“

O státním pohřbu mluvil i aktivista Jakub Pitron. Ten souhlasil s názorem bývalého protokoláře Pražského hradu Jindřicha Forejta, který vysvětloval, jaký je rozdíl mezi státním pohřbem a pohřbem se státními poctami. „Výborný Forejt. Za těchto okolností samozřejmě mít státní pohřeb Karel Gott nemá. A teda netušil jsem, že ve vládě a na Hradě jsou až takoví babráci.“

Petr Bittner z Deníku Referendum se k této myšlence státního pohřbu také vyjádřil: „Zastánci smysluplnosti sběru víček mají jedinečnou příležitost složit se mistrovi na státní pohřeb.“

Novinář Ondřej Kundra pro změnu ohodnotil práci médií. „V souvislosti se smrtí Karla Gotta mi přijde zajímavá práce novinářů. Čekal bych zajímavou kritickou debatu, místo toho tuna emocí, adorace, zamlčování temných míst. To si tak málo novinářů váží své práce?“

Andreje Babiše za jeho plán zkritizovala bývalá poslankyně ODS Kateřina Dostálová. „Budu hnusná? Jo. Bureši, běž do prdele. Ta Tvoje hnusárna je o tom, co těžíš z Karla Gotta. Běž si s tou vládou, víš kam. Všichni se chceme poklonit. Já? S panem kardinálem Dukou.“ A vzkázala Jindřichu Šídlovi ze Seznamu Zpráv, který ji obvinil v minulosti z alkoholismu, že pije mátový čaj.

„Nikoliv nějaká legrační Greta, ale úmrtí Karla Gotta otevírá skutečné hnoje Česka,“ mínila editorka serveru Expres.cz Barbora Koukalová. „Kromě těch komentářů rozebírajících jeho roli před rokem 89 (nuda) spatřuju vrchol v blijatice na téma navržení pohřbu se státními poctami. Jednak to není povinnost a jednak bych byla upřímně zděšená, kdyby to premiér nenavrhnul. Od toho tady je, tak jak si tím může se Zemanem sbírat nějaké body, když přesně v těchto chvílích má takto rozhodovat?“

O úrovni diskuze po Gottově úmrtí psala i bloggerka Jordanka Jirásková. „A Zlín by měl být zase Gottwaldov. Hele, já taky nemám ráda ty sentimentální kecy, ale když jsem to v autě slyšela, fakt jsem začala brečet a vsadím se, že 90 % českýho obyvatelstva taky. Tak nějak mě v tom melancholickým sebemrskání při poslechu Gottových písniček napadlo, že by to mohlo všechny aspoň na chvíli spojit. Že brečej sluníčkáři, náckové, fobové, migranti, demokrati i komunisti...“ očekávala Jirásková. „Ne, ty vole. Jste kokoti, fakt,“ odsoudila účastníky veřejné debaty.

Bývalý starosta Kolodějí Zbyněk Passer spojil tematicky úmrtí Karla Gotta se smrtí Václava Havla. „Když zemře velký člověk ve vysokém věku, z podstaty nemůže být nepopsaný list. Z lidské přirozenosti nemůže být život velkého člověka prostý chyb.

Když zemřel pan prezident Havel, měl kromě nekritických obdivovatelů i celou řadu oponentů, více, či méně relevantních ve své kritice. V druhé polovině jeho politické kariéry jsem mu rozuměl stále méně, mnoho jeho rozhodnutí mne mrzelo, s mnoha jsem nesouhlasil. Přesto, když zemřel, zemřel pro mne velký Čech. Zasloužil si úctu a respekt, i přes mnohé, leckdy opravdu těžké deziluze.