Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa má za to, že síla justice stojí především na důvěře a ta se těžko získává a bohužel lehce ztrácí. Kterýkoli soudce by si toho měl být vědom.

„Cenou za udržení důvěry, nezávislosti a nestrannosti je tedy jistá osamělost soudce. Nejde však o izolaci, soudce je a musí být viditelnou součástí společnosti, může a měl by projevovat své názory i veřejně, mimo vlastní rozhodovací činnost. Ale sebeomezení je nutné. Kritériem je odpověď na otázku, zda takovým působením v mimopracovním čase (projevy, texty, chování, vystupování, schůzky...) přispěje k dobré pověsti soudnictví a zvýšení důvěry v něj, nebo naopak. Je-li to pro soudce nepřijatelné nebo nesnesitelné, musí se zamyslet, zda chce v takovém postavení být, nebo najít pro sebe pozici svobodnější,“ konstatoval předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Bureš nevidí na své schůzce s Pokorným vůbec nic špatného. Každý se přece stýká s bývalými spolužáky, známými a kamarády. Soudce nežije ve slonovinové věži odříznutý od celého světa. Pokud to novináři nechtějí pochopit, nehodlá jim to prý blíže vysvětlovat.

„Nemám v těchto dnech, jelikož mne po jedné operaci čeká příští týden další komplikovaná operace, chuť ani náladu vysvětlovat vám věci, které ani pochopit nechcete. Nicméně stýkám se pracovně s řadou advokátů. Zkouším pravidelně s jinými advokáty u advokátních zkoušek, s čímž jsou vždy spojeny pracovní obědy, přednáším pro komoru, účastním se konferencí atd.,“ vyjádřil se Bureš.

Předseda krajského soudu v Plzni Miloslav Sedláček k dokreslení celé situace doplnil, že rok co rok jeho soud řeší na 13 tisíc insolvenčních případů a stovky dalších kauz. Je jich tolik, že Sedláček nemá prostor ani čas k tomu, aby zkoumal, zda je vhodné, aby se scházel s tím či oním advokátem. In on má spolužáky ze školy, kamarády od dětství, kteří také působí v justici, a nevidí důvod se s nimi nestýkat.

Předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích Milan Tripes tak shovívavý není. Na schůzkách s přáteli a známými nevidí nic špatného, ale pokud by mělo jít o schůzky, jejímž cílem je ovlivnit běžící kauzy, tak by to bylo absolutně špatně a z hlediska spravedlnosti by to bylo zcela nepřijatelné. Je to otázka profesní cti každého soudce.

Radek Pokorný novinářům sdělil, že na setkání se starým známým v restauraci nevidí nic divného, když s ním nehodlá řešit nějakou kauzu. Šli prý prostě jen na oběd.