Karel Schwarzenberg přiznal, že přestože se české vztahy s Rakouskem zlepšují, nejsou zdaleka ideální. „Stále je to složitější s Rakouskem než s jinými zeměmi. Situace je ale výrazně lepší než v 90. letech a nekonečně lepší než za dob první republiky, kdy byly vztahy velmi napjaté“. Za největší obtíž vzájemných vztahů České republiky a Rakouska považuje Schwarzenberg právě to, že jsou si oba národy natolik podobné. „Vždycky jsem hájil tezi, že Rakušané a Češi jsou jeden národ, jen rozdělen dvěma jazyky.“ Kvůli této podobnosti a příbuznosti se podle něj v obou národech zrcadlově odráží i stejné chyby a sympatické či nesympatické vlastnosti. „Je těžké milovat sousedy, naopak se často stává, že sousedé či příbuzní nám jdou spíše na nervy.“ poznamenává Schwarzenberg.

Provázanost obou států popisuje vtipnou anekdotou: „Pro ilustraci, v roce 1990 bylo první velké setkání mezi zástupci čerstvě osvobozeného Československa a Rakouska. Odehrávalo se to na moravském zámku Seelowitz (Židlochovice). Stáli jsme tam a horlivě diskutovali. Z rakouské strany tam byl tehdejší kancléř doktor Vranitzky, tehdejší ministr financí doktor Lacina – to je mimochodem krásné jméno pro ministra financí – a pozdější prezident, tehdejší generální tajemník ministra zahraničí, doktor Klestil. Z českých řad tam tehdy byl ministr zahraničí Dienstbier, ministr financí Klaus a kancléř Schwarzenberg. Tato malá historka sděluje mnohé a kdybyste se podívali do vídeňského nebo pražského telefonního seznamu – pokud se teda ještě vůbec vyrábějí – viděli byste, že v tom pražském najdete velmi mnoho německých jmen a v tom vídeňském nespočetně českých.“

V Češích a Rakušanech se tedy podle Schwarzenberga díky podobnosti a příbuznosti obou národů zrcadlí také stejné chyby a špatné vlastnosti. Proto jsou dle jeho názoru česko-rakouské vztahy o tolik složitější než například vztahy rakousko-maďarské, přestože mají obě tyto země často velice protikladné zájmy. Podle Schwarzenberga Češi i Rakušané udělali v minulosti téměr ty stejné chyby, za viníka a zločince však vždy považují toho druhého. „Je velmi typické, že ty stejné špatné vlastnosti, které Vídeňáci označují jako „naše nešťastné české dědictví“ se snažil v Čechách T.G. Masaryk vyhnat slovy: „Musíme se odrakouštit!“.“

Karel Schwarzenberg podotýká, že česko-rakouské vztahy také samozřejmě negativně ovlivnily některé historické události, například situace po první světové válce, dále odsun německy mluvících občanů z pohraničí Čech v rámci Benešových dekretů či nedávná situace okolo jaderné elektrárny Temelín, kdy Rakušané výrazně protestovali proti dostavbě a plnému provozu elektrárny.

Co se uprchlické krize týče, musím se stydět za svoji zemi

Rozhovor se dotkl také palčivého tématu uprchlické krize, konkrétně byla vznesena otázka na názor exministra Schwarzenberga na přístup politiků a veřejnosti v České republice k problematice uprchlíků. „Musím zahanbeně přiznat, že jsem toho přesvědčení, že se v tomto ohledu vláda a mnoho dalších zachovali velice směšně. Počínáme si naprosto hystericky. Když vezmu v potaz, kolik uprchlíků už přijalo Rakousko a jakou hysterii na druhé straně vyvolaly pouhé dva nebo tři tisíce uprchlíků u nás, musím říct, že se stydím za svoji zemi.“

Schwarzenberg poté vyzval studenty, aby zvedli ruku ti, kteří už na vlastní oči viděli uprchlíka. Přihlásilo se asi pět lidí, kteří ale v zápětí přiznali, že je viděli v Rakousku. „Mladí lidé se ale chovají mnohem rozumněji,“ pokračuje, „znám mnoho těch, kteří jeli dobrovolně pomáhat do Srbska, Maďarska, Chorvatska nebo Slovinska, kde pracovali v utečeneckých táborech. Ti vykonali excelentní práci. Ale politici u nás se zachovali opravdu směšně“.

Dobrou pověst jsme ztratili. Tečka

Vladimír Handl se poté v návaznosti Schwarzenberga zeptal, jak hodnotí pověst české politiky ve vztahu k Rakousku. Poznamenal, že v rámci německo-českých vztahů Česká republika dobrou pověst již ztratila a důvěra v českou politiku ze strany Německa je mizivá. „Myslím si, že to není v ničem rozdílné,“ tvrdí Schwarzenberg. „Naši dobrou pověst jsme ztratili. Tečka. Konec. A pro jakoukoliv banku, holku či stát je velmi zdlouhavým úkolem svoji dobrou pověst získat zpátky. Když se pak Handl zeptal, jak si vysvětluje tento postoj českých politiků, odvětil pouze: „Prosím, ušetřete mě toho, abych mluvil o svých kolezích. To není fér.“

Autor reportáže je Marian Kučera
 

• Další reportáže ČTĚTE ZDE