Pojar má za to, že ruské obsazení Krymu by mohlo přispět k tomu, že se členské země NATO nebudou více rozdělovat na staré a nové, že dojde k úpravě infrastruktury aliance. A současně důrazně doporučuje, aby Západ začal brát Rusko vážně. Je třeba se smířit s faktem, že zájem ruský je odlišný od zájmu českého a s touto skutečností pracovat. Ostatně platí, že Rusko své záměry vyhlašuje otevřeně, a pokud je přehlížíme, je to podle Pojara projev jisté neúcty vůči Rusku.

„Rusko posledních dvacet let transparentně a zcela otevřeně říká, co chce, dělá to, co říká. Akorát musíme poslouchat a brát to vážně. Současný tah na ruské menšiny v Pobaltí není něco, co se objevilo poprvé. Ruská doktrína spočívá v tom, že nechce mít stabilní sousedství. Nestabilní sousedství garantuje Rusku vliv, z jejich pohledu je to racionální rozhodnutí. V našem zájmu je mít stabilní sousedství, aby ty země byly samostatné. Ruský zájem je opačný. Buď nestabilní, a když stabilní, tak vazalský,“ poznamenává Pojar.

Z tohoto hlediska je pochopitelný i Putinův výrok, že za největší tragédii dvacátého století považuje rozpad Sovětského svazu. Pro analytika to prý byla nejkrásnější událost v životě. Znovu se ale vrací ke svému varování. Putin svá slova pronáší veřejně a Západ je nebere vážně.