„Jedním z častých předsudků je, že hidžáb je formou útisku žen. Většina žen šátek nosí dobrovolně jako symbol identity a cudnosti a za skutečné problémy spíše považují svoje nerovné postavení v rodinném právu nebo nedostatek pracovních příležitostí,“ tvrdí Wojkowski.

Šéf zahraniční organizace podle všeho ví, o čem mluví, protože nějaký čas působil v Palestině jako učitel angličtiny. Naučil se tady arabštinu a důkladně se obeznámil s místními zvyky. Ocenil zdejší pohostinnost a zodpovědnost za druhé, která se prý v muslimské kultuře projevuje.

„Jednou jsem zapomněl v taxíku pas a taxikář pak na mě hodinu čekal na místě, kde mě vysadil, aby mi ho vrátil. Nic přitom za to nechtěl. Odvrácenou stranou takové společnosti, kde se žije hodně komunálním životem a lidé se vzájemně znají, bylo časté pomlouvání a nedostatek svobody, kdy se lidé museli řídit tradicemi, jak to očekávala komunita. Extrémní lpění na tradicích pak často ubíjelo představivost a svobodného ducha,“ popisuje dál své zkušenosti.

Islámská kultura také chrání ženy. Chrání je někdy tak moc, až se prý dá říci, že žijí ve zlaté kleci, kterou však nesmějí opustit. Tato situace se prý pomalu mění, ale opravdu jen pomalu.

„Dalším mýtem je netolerance muslimů. Z mojí zkušenosti to závisí na jednotlivcích, na tom, jaký mají přístup ke svému životu. V samotném Koránu se pak dají nalézt různé interpretace o vztahu vůči nemuslimům, podobně jako je tomu třeba u Bible,“ vysvětluje v rozhovoru dál Wojkowski.

• Celý rozhovor naleznete zde

Měli bychom si prý uvědomit, že neexistuje něco jako jednotná islámská kultura a jednotná víra. Islám se dělí na několik proudů. V jedné z větví je např. tolerována homosexualita, zatímco v jiné je sex mezi muži absolutně tabu.

„Jako extrémní případ uvedu to, že v některých muslimských zemích je společensky akceptováno, že muži spolu mají sex, protože se ženou můžou mít pohlavní styk až po svatbě, zatímco v jiných zemích je homosexualita absolutní tabu. Často jsem se ale setkával s fatalismem, kdy se lidé jsou schopni smířit prakticky s čímkoliv, protože to vidí jako boží vůli, něco, s čím nemůžou nic udělat. Zbavují se tak zodpovědnosti aktivně něco dělat. Spousta lidí také nechápe význam odluky státu od náboženství. Islám je pro ně ideální systém, který nabízí řešení pro veškeré aspekty života. Mají představu, že systém vytvořený před třinácti sty lety může řídit i dnešní společnost. Podle těchto lidí by náboženské předpisy měly mít totální kontrolu nad veřejným prostorem a životem. Pro islám, jak jsem se s ním setkal v Palestině, je typický legalismus. Lidé se řídí náboženskými pravidly, ale moc se nezamýšlejí nad jejich smyslem. V tom mi toto pojetí přišlo hodně podobné s judaismem, jak jsem ho viděl u ortodoxních židů v Izraeli. Na islámu naopak oceňuji relativní jednoduchost, ta pravidla nejsou až tak komplikovaná a islám podporuje zodpovědnost za druhé. Líbily se mi také sounáležitost a solidarita mezi muslimy. Muslim je muslim bez ohledu na rasu nebo jazyk, kterým mluví. Pro spoustu lidí tomu tak i je,“ říká ředitel.

Také prý není pravda, že by se lidem z Blízkého východu nechtělo pracovat. Když už je z domova vyhnala válka, jako tomu bylo v Sýrii nebo v Iráku, chtějí si najít práci v nové zemi. Mimo jiné proto, že u vlastní země ani moc netuší, co jsou sociální dávky. Neznají je.

Nakonec Wojkowski přidává pár slov i na konto vztahu Čechů k uprchlíkům. Část lidí prý podporuje neziskové organizace a snaží se pomáhat. Velké většině naší společnosti je prý toto téma lhostejné. A pak je relativně malá skupina lidí, která na neziskové organizace a uprchlíky slovně útočí.