O tom, do jaké míry budou lidé respektovat nařízení, omezení apod., rozhoduje z velké části také chování elit. „Elita, v evropských a českých podmínkách, jsou politici, ale také umělci, sportovci a významné osoby z různých oborů, které z titulu své profese ovlivňují život většiny,“ dodává Bednář.

Elita tvoří vnitřní sféru společnosti, která ji sleduje, ale také v rámci elity existují specifické skupiny. Jednou z nich jsou tzv. referenční osoby, tedy lidé, kteří jsou v různých oborech považováni za nejdůležitější autority. „I kdyby ostatní nenásledovali jejich vzor nebo názory, jsou těmito lidmi ovlivňováni tak, že fakticky určují, o čem se bude hovořit a jak se bude žít,“ píše Bednář.

V mimořádné pandemické situaci se referenčními osobami stávají lidé z oborů, které by jinak byly okrajové, protože zajímají jen velmi malou část společnosti. „Profesor Prymula je respektovaný epidemiolog, specialista a referenční osobou se stal proto, že čelíme epidemii a protože na to, jak je v České republice zvládána, má velký vliv,“ dodává sociolog.

Od referenčních osob se očekává, že budou vzorem chování, které bude v souladu s myšlenkami a názory, které reprezentují. Pokud se však referenční osoba tomuto očekávání zprotiví, dochází k tzv. delegitimizaci: „Nálepky ‚dvojího metru‘ nebo ‚papalášství‘, kterých se dotyčnému dostalo za účast na jinak perfektně legálním fotbalovém zápase, jsou pouze signálem této delegitimace navenek,“ podotýká sociolog.

Celý text ZDE

Delegitimizace je formou selhání autority a funguje jako katalyzátor jejího výpadku. „Selže-li takto konkrétní osoba, jsou následně za nedůvěryhodná, potažmo nelegitimní považována stanoviska a rozhodnutí mnohem širší autority, než je osoba, která se prohřešku dopustila,“ upozorňuje Bednář.

Bezprostředním důsledkem je pokles ochoty populace respektovat nepopulární, ale racionálně nutná opatření, a další pokles společenské adherence, což je ochota společnosti respektovat autoritu elity. „Obojí vede k nedodržování omezení v krátkodobém horizontu a neochotu řídit se vůlí autority v horizontu dlouhodobém,“ doplňuje sociolog.

Co se s tím dá, podle Bednáře, nyní dělat? „Česká politika postrádá aktivní management compliance a osobně pochybuji, že se jím vůbec zabývá. V současné době je podle mého názoru důležité nastavit konkrétní cíl, ke kterému by vše, co se děje, mělo směřovat, a jasně dané kroky k dosažení tohoto cíle. Zmatečnost, změny a především selhání referenčních osob, potažmo celých elit, vedou pouze k ještě většímu zmaru,“ uzavírá.