„Půda. Z ní všechno vyrůstá. Nebyla by žádná ekonomika, žádná kultura, žádné služby a žádné vzdělání, kdyby na začátku toho všeho nefungovalo zemědělství,“ vyznal se premiér, který sám v minulosti v zemědělství velmi úspěšně podnikal.

Vzpomíná si, jak jako malý chlapec brečel, když šel králík pod kudlu, než mu došlo, že díky tomu mohl vidět, jak vzniká jídlo, ze kterého pak žije celá rodina, celá země a vlastně celý svět.

„Někdy mám pocit, a omlouvám se, pokud jsem moc přísnej, že někteří dnešní mladí už nic z toho nevidí a ani vidět nechtějí. Chtějí jen slyšet, že to, co si objednali v prosklené kavárně v centru města, je bio a z volného chovu. Víc je nezajímá,“ zamyslel se.

V půdě je přitom podle něj největší pravda. Národ, který ztrácí kontakt s půdou, ztrácí i „selský rozum“ a představu o tom, co je skutečně důležité. Mladí lidé podle něj dnes žijí v prosperitě a pohodě, nemusí nic opravdového řešit, a proto se spousta z nich izolovala od reálného světa a místo toho v kavárnách medituje o tom, jak chce „work-life balance“, což česky znamená „hlavně se nepředřít“.

Takoví lidé bez životních zkušeností mají svéráznou představu o fungování světa a snadno třeba uvěří, že svět zachráníme tím, že přestaneme jezdit autem a vyměníme ho za elektrokoloběžku z Číny.

„Pak se mezi sebou začnou trumfovat, kdo přijde s radikálnějším ‚řešením‘, až to skončí u toho, že bychom se my lidi měli přestat úplně rozmnožovat a přenechat tenhle svět ledním medvědům,“ dodal skepticky premiér.

On sám se prý jako mladý snažil poslouchat starší a zkušenější, zatímco dnešní mladí se vzhlédli v Gretě, proslavené jen ječením na světové politiky. Babiš to cítí jako obrovskou nespravedlnost ke generaci, která vymyslela vše, co dnešní mladí používají.

Mladí aktivisté ve Strakovce

Babiš vzpomínal, jak na vládě měl tiskovku o tom, co dělá pro klima a přes plot na něj hulákali ani ne dvacetiletí demonstranti, že nic nedělá. Tak je pozval do Strakovky, aby se dozvěděl, co dělá špatně. A jejich chováním byl velmi překvapen. Vše, co mu se suverénním úsměvem poradili, už vláda dávno dělá. Ale když jim to vysvětloval, prostě se zvedli a zase povýšeně odešli.

Proto premiér připomíná alespoň svým čtenářům, že Česká republika je podle oficiálních statistik OSN sedmá nejlepší na světě v udržitelném rozvoji. Čechům podle něj nikdo nemusí nic nařizovat a vrhnou se na to sami – pokud vidí, že to dává smysl.

Pokračoval líčením, jak v ČR sázíme miliony stromů, což je nejlepší přírodní klimatizace. Už děti ve školkách si sázejí své malé sazeničky a učí se tím lásce k přírodě. Premiér dojatě popisoval, jak on osobně v Průhonicích vysadil tři duby v Dendrologické zahradě.

Následoval výčet projektů, které jeho vláda realizovala pro boj se suchem, od zřízení Národní koalice pro boj proti suchu po projekt Dešťovka. „Třeba v Přísnoticích vybudovali díky Dešťovce systém, který svádí vodu ze střech i chodníků do podzemní nádrže a z ní zavlažují park a zeleň. Přebytečná voda pak odchází do obecního rybníka,“ líčí.

Zahrádkářský zákon

Nic z toho se nedá dělat bez nadšených dobrovolníků, a proto premiérovi tolik záleželo na přijetí zahrádkářského zákona, kvůli kterému se mu opozice posmívala.

Jenže on prý věděl, že zahrádkáři o svůj zákon bojují dvacet let a že minulé vlády nebyly schopny ani definovat v zákoně, co je zahrádkářská činnost.

To premiéra ve vzpomínkách opět vrátilo na dědečkovu zahradu, kde se něco namakal a těšil se, jak si v červnu pochutná na jahodách. To je pro něj ekologie, ne buzerování lidí, jako si to představují ve Straně zelených.

Technický pokrok podle Babiše dokáže vyřešit ledacos. Jeho generace si ještě pamatuje, jak se v zimě hrnuly do kotlů tuny uhlí, dopady na životní prostředí nikdo neřešil a popílek poletující vzduchem se bral jako samozřejmost.

Dnes už je to nepředstavitelné a výrazně k tomu prý přispělo i působení hnutí ANO na Ministerstvu životního prostředí. Státní příspěvek na ekologický kotel představoval doslova revoluci, která způsobila šílenství a třeba ve velkém Moravskoslezském kraji se dotace rozebraly za jedinou minutu.

A Ostravě, metropoli regionu, se od té doby nemusí říkat Černá Ostrava.