„Je to celé protiústavní. Žádné zdůvodnění dobrými úmysly tu nepomůže. Dobrými úmysly je totiž často dlážděna cesta do pekel,“ řekl Valenta s tím, že tím stát zavádí nucenou účast na charitě. „Totalitní režimy se také tak chovaly, jenže ty se to aspoň styděly dávat do zákona. Takové jednání je nebezpečné pro zachování hodnoty vlastnického práva jako takového. Obchází legální cestu vyvlastnění za náhradu a je historicky spojeno s největším úpadkem právního státu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz senátor.

Pro příklad je možno uvést, že v době minulého režimu byl převod zemědělských usedlostí na jiné osoby vázán souhlasem místního národního výboru či na uzavření nucené darovací smlouvy. Tento postup restituční zákony označily za majetkovou křivdu.

Podle senátorky Veroniky Vrecionové (ODS) je naprosto absurdní nařizovat dávání prošlých potravin do potravinové banky povinně. „A navíc pod takovou sankcí. Absudrní je rovněž to, že se to týká prodejní plochy větší něž 400 metrů čtverečních. Na charitu se potraviny dávaly i doposud. A  dělalo to obchodům i dobré jméno. Ovšem mohly si vybrat, kam to dají. Klidně třeba i do zoologické zahrady,“ uvedla pro PL Vrecionová. Výrazný senátor Jaroslav Kubera (ODS) si servítky vůbec nebere. Nutnost darování prošlých potravin přirovnal k praxi fašistického Německa z doby před druhou světovou válkou. „Když Hitler vystěhovával z Německa bohaté Židy, tak to bylo vázáno na darování jejich majetku ve prospěch státu či spolehlivých osob. V lepším případě šlo o prodej pod cenou. Těžko jsem se mohl nepřipojit k ústavní stížnosti,“ glosoval pro PL  Kubera absurdní novelu.