Čulík uznává, že Česká republika zásluhou své zeměpisné polohy a velikosti nikdy nebude mít možnost dělat skutečně samostatnou zahraniční politiku. Aspoň v některých situacích by se však šéfové naší diplomacie mohli chovat uměřeně a neprovozovat rektální alpinismus, jak Britským listům sdělil dobře informovaný expert na zahraniční politiku.

Ten také prozradil, že ačkoliv to nikdo nepotvrdí, současný ministr Lubomír Zaorálek musí v případě ukrajinské krize zastávat ostře proamerické stanovisko. O důvodech mluví šéfredaktor Britských listů (nemusí být jasné zda vážně, či ironicky) jako o „neověřeném, zlovolném drbu, který nikdo nepotvrdí“.

Celý článek Jana Čulíka ZDE.

Zaorálkovi údajně mělo být dáno najevo, že si americké ministerstvo zahraničí dobře pamatuje, kterak ještě v opozici vehementně protestoval proti umístění amerického radaru v Brdech. Pokud by se prý postoje, které se takto ostře příčí americkým zájmům, z jeho strany opakovaly, ve funkci šéfa diplomacie by skončil.

Pro ilustraci této hypotézy přidal šéfredaktor Britských listů informaci, kterou měl server vyslechnout o jednom z bývalých pražských velvyslanců USA. Ambasador se měl dožadovat, aby směl být přijat k českému ministru zahraničí v kteroukoliv denní dobu, a to bez objednání. V diplomatickém světě plném oficialit jsou taková privilegia zcela mimořádná.

Tento velvyslanec měl prý také jednoho dne přijet před ministerstvo a přímo u ministra se telefonicky domáhat okamžitého přijetí. Ministr namítal, že má právě nabitý pracovní program, takže okamžitá audience není možná. „Ale já jsem americký velvyslanec,“ reagoval diplomat.

Po chvilce telefonického handrkování se měl rozzuřený ambasador objednat na následující den, kdy se do Černínského paláce dostavil s listem papíru, který měl výmluvný nadpis „Talking points“. Na papíře bylo sepsáno, co si americké ministerstvo zahraničí přeje, aby jeho český protějšek říkal na veřejnosti.

„I tato informace je samozřejmě nezdokladovatelná a je to čistý zlovolný protiamerický drb, od něhož se Britské listy s rozhořčením distancují,“ zakončuje svůj text Jan Čulík. Zda je tento distanc míněn vážně či ironicky, musí posoudit čtenář.