Současný evropsko-americký prostor je podle Šichtařové ovládán genderisty, doktrínou multikulturalismu, ekologickými hnutími a obecně omezováním svobod. „Možná by se dalo říct, že jde ‚jen‘ o nový politický směr; mně se ale zdá, že opět jde spíš o jakési ‚hnutí dekády‘: Třeba proto, že společnost je dnes silně ideologicky rozdělena podobně, jako bývá při jiných podobných módních hnutí: staří vs. mladí, umělci vs. manuálně pracující. Intelektuálové řešící nesmrtelnost brouka & údajnou diskriminaci žen po kavárnách vs. živnostníci, kteří se musí setsakra otáčet. A tohle rozdělení nekopíruje třeba rozdělení na levici či pravici ani omylem,“ poznamenala Šichtařová.

"Ale zatímco kdysi hippiesáci byli spíš v opozici vůči establishmentu, dneska vznikla nezvyklá situace: genderovou rovnost, multikulturalismus i ekoterorismus dnes prosazuje právě establishment víc podporovaný mladými. Nevídané to spojení! A tenhle politický establishment je často v silné opozici vůči „usedlejší starší generaci“ – stačí se podívat třeba na výsledky hlasování o Brexitu," srovnává ekonomka.

Následně se zamyslela nad tím, že se domnívá, že většina politiků zaspala dobu. „Stále plkají cosi o nastavení daní, zatímco jejich voliči aktuálně řeší témata úplně jiná. Jenomže kdo z politiků na tuhle vlnu a tohle aktuální dělení světa nenaskočí včas, ve volbách skončí,“ poznamenala. Zelená politika, likvidace svobod či multikulturalismus k nám podle ní pronikají zpoza hranic. „U nás se jim daří o poznání hůř než třeba v Bruselu nebo ve Skandinávii. Opozici vůči nim představují lidé či strany typu Trump, Le Pen, AfD, UKIP a další. A u nás typicky Svobodní,“ zmínila Šichtařová.

„Zelená politika se podle svého názvu tváří, že učiní přírodu zdravější a víc člověka s přírodou sblíží. Nic není realitě vzdálenější. Vezměme si jako příklad několik málo ‚zelených‘ politik, které k nám z Bruselu dorazily,“ vzpomněla si ekonomka například na dobře známou směrnici o energetické náročnosti budov, směrnici o ekodesignu či podporu biopaliv. Ta je podle ní největší zelený paskvil. „Ekologický ‚pokrok‘ se zvrhl ve vypalování pralesů a nakonec se podle řady studií vypustilo v důsledku ‚zelené podpory biopaliv‘ víc skleníkových plynů než u klasických paliv fosilních,“ podotkla.

„Když začneme ‚zelenou‘ politiku zkoumat detailně, zjistíme, že se v ní snoubí dva motivy. První a snesitelnější motiv je dětinsky naivní touha, aby svět byl zelený, která se bez argumentů a promyšlenosti snaží tuhle zelenost uměle ‚poručit‘ regulací. Zkrátka přání otcem myšlenky. A druhý motiv se záměrně veze na téhle naivitě a přihrává státní podporu tu producentům biopaliv, tu auditorům energetické náročnosti a dalším a dalším,“ uzavřela Šichtařová se slovy, že to, aby skutečně ekologické chování fungovalo, se nedá nařídit shora zeleným pomatencem. 

• Původní text ZDE