V současnosti zažila organizace svůj nejsilnější rok a dosáhla výnosů přes miliardu a půl korun. To Pánek považuje za ohromný úspěch, rozhodně však nelituje, že nešel pracovat do soukromého sektoru, kde by peněz mohlo být více.

Také podle něj neplatí, že čím je na světě více neštěstí, tím lépe pro Člověka v tísni. „No – to je hodně zjednodušené. Děláme totiž také spoustu rozvojové práce, která není spojená s okamžitou katastrofou nebo konfliktem,“ řekl Pánek a dodal, že krize však zkrátka existují a je nutné s nimi pracovat. „V Sýrii pomáháme 180 tisícům lidí měsíčně, pomáháme udržet v chodu tamní města a vesnice, což je pro místní důležité, byť to samozřejmě neřeší důvody války,“ dodal.

V Sýrii v současnosti působí hlavně ve vnitrozemí u měst Aleppo a Idlib. „Dnes jsou tam vlastně výhradně naši syrští kolegové, naši zaměstnanci. Podporujeme také místní autority, které se snaží udržovat v chodu základní služby,“ uvedl Pánek s tím, že i ve válce je třeba, aby fungovaly kanalizace a svoz odpadu.

„Pořád v tamních městech žijí statisíce lidí a v celé severní Sýrii je v zásadě taková kapsa pěti milionů obyvatel, na něž z jihu tlačí Asad, dnes spolu s ruskými vzdušnými útoky, z východu Islámský stát, ze západu je moře a ze severu Turecko. Všichni nemohou a ani nechtějí utéct a my jim pomáháme to tam přežít,“ řekl Pánek.

Zda půjdou pomáhat do nějaké krize, se rozhodují především na základě toho, jak je veliká. „Pokud to bude nějaká menší krize v Jižní Americe, nejspíše tam nepojedeme,“ řekl. Také je třeba na to mít finanční a lidské zdroje. Ty finanční získává Člověk v tísni především od Evropské unie, také však od OSN a vlád jednotlivých států. Určitou část mu poskytují i dobrovolní dárci.

Podle Pánka má jeho organizace ohromnou výhodu v tom, že pochází z České republiky. „Jako Češi máme oproti organizacím z velkých států výhodu. Nikdo si nemyslí, že bychom měli ještě jinou agendu než pomáhat,“ řekl Pánek s tím, že Česko je „tak malá, slabá a nevýznamná země, že každý chápe, že nemáme žádné imperiální či jiné ambice“.

O peníze mu však nejde, práci se věnuje ze zcela jiných pohnutek. „Pracuji v kolektivu lidí, kteří vyznávají mně blízké hodnoty, již se na sebe usmívají a ve výsledku pomáhají okolí. U nás peníze nejsou tím benzínem, který žene organizaci dopředu, jako je to v byznysu,“ řekl Pánek a následně dodal, že to občas představuje problém v získávání zaměstnanců na vyšší pozice. Průměrný plat top managementu je totiž 42,8 tisíce korun.

Celý rozhovor zde.

Získat finance není jednoduché, Čechů však přispívá stále více. Jedním z důvodů je také skutečnost, že jako národ jsme stále bohatší. Nefunguje to ale tak, že by Pánek zvedl telefon a zavolal Petru Kellnerovi či jinému boháči. „Ne, telefon na ně nemám. Ti, kteří mají zájem pomoci, vědí, jak se dovolat k nám.“

Uprchlíků bychom se podle něj bát neměli, ale naopak bychom s nimi měli komunikovat. „Jsme v ČR v absurdní situaci, kdy tady nemáme žádné uprchlíky, žádní sem ani nechtějí, přesto se jich nejvíce bojíme,“ řekl Pánek a dodal, že na vině jsou především média a politici, již namísto toho, aby napětí uklidňovali, na něm jen těží. „Nemusíte jen papouškovat, co říká prezident, ale přispět k tomu, aby se to, co říká, měnilo.“

Řešením je podle něj úspěšná integrace a s ní spojené racionální otázky. „To je důležitější než posílat spektakulárně naši policii do Slovinska na hranice a nakupovat ostnaté dráty. Zvládli jsme integrovat desetitisíce uprchlíků během balkánských válek. A více než 20 tisíc jich tu zůstalo.“

Pánek následně dodal, že v nejbližších prezidentských volbách kandidovat nebude. „Ostatně nyní by mně s mými názory na uprchlíky a jejich integraci stejně většina lidí hlasy nedala,“ osvětlil.

Problém současné migrační krize vidí také v tom, že Evropa již není tou velmocí, kterou kdysi byla. „Je tedy méně optimistická a pak se hůře zvládají různé problémy, nejen uprchlíci.“

Pokud by však mohl něco změnit konkrétně na České republice, přidal by jejím obyvatelům na sebevědomí. „Asi bych nám přál větší skutečné vědomí sebevědomí, to, které člověku dává sílu dělat věci poctivě, nikoho se nebát a nad nikým se nevyvyšovat, starat se o sebe, ale i o ostatní,“ řekl Pánek a dodal, že věří v „pozitivní lidské vlastnosti“, které se vždy nakonec zvednou z popela. „Pravda, čest, odvaha, služba.“ Na připomínku, že je to strašně patetické, reagoval tím, že bychom měli být čas od času patetičtí a říkat to nahlas.