Historik Vondruška ve svém textu zmiňuje rakouského filozofa Ludwiga Wittgensteina, se kterým jej spojuje stejný pohled na smysl a funkci jazyka: To, co nedokážeme pojmenovat a definovat, to nevnímáme, a proto to pro nás nemá žádný smysl, i kdyby to reálně existovalo.

Jako příklad zmiňuje, jak například vnímali lidé klima ve středověku, kdy se měnilo jak na běžícím pásu. „Žádný člověk se netrápil procesem klimatických změn, protože ho nedokázal myšlenkově uchopit, a z hlediska jeho vnímání reality tedy vlastně neexistoval,“ dodává historik s tím, že hranice našeho dnešního světa jsou navíc často utvářeny informacemi z médií. 

Náš svět je podle Vondrušky světem postojů, které nám předkládají nejrůznější zájmové skupiny, od politických až po velké ekonomické hráče. „Čím méně používáme rozum a zkušenosti z praxe, čím hůře ovládáme jazyk a známe jen hesla, tím méně rozumíme světu, který nás obklopuje,“ shrnuje. Svět je složitější pro ty, jejichž komunikační schopnosti jsou díky vzdělání a životní praxi komplexnější, než pro lidi, jejichž jazyk nedokáže pojmenovat a vnímat složité jevy.

To samé lze sledovat v pojetí demokracie, které díky jazyku a schopnostem různí lidé přisuzují různý obsah. „Podstatou demokracie by mělo být nejen právo vyjádřit svůj názor, ale současně nedenuncovat názory protichůdné, schopnost respektovat a v určité míře se podřídit postojům většiny,“ poukazuje na to, jak fungovala demokracie po staletí a byla ikonou moderního evropského politického myšlení. 

Připomíná, že ke svým postojům člověk dojde během života. „To není neměnná počítačová matrice. Pro každého z nás mají stejné události jiný význam, jinou hodnotu. Co je úspěchem jednoho, může být neúspěchem druhého. Tak to prostě v dějinách je. Žij a nech žít,“ píše Vondruška.

Pozastavil se i nad tím, že se dočetl, že je „Babišův pohůnek“; zřejmě proto, že publikuje v Mladé frontě Dnes. „Pokud napíšete názor ve prospěch někoho, jste pohůnek? Každý své názory musí někde publikovat. Většina médií je přitom v rukách několika mediálních magnátů. Takže primitivně řečeno Babišovým pohůnkům spílají pohůnci pana Křetínského a Bakaly, a těm všem pak pohůnci veřejnoprávní, za nimiž stojí kdovíkdo. Bože můj, to jsme klesli tak hluboko,“ konstatuje historik.

Hodnotou naší společnosti by snad na rozdíl od té minulé měla být pluralita názorů a svoboda slova, zdůrazňuje Vondruška. Pochybuje však, zda v demokratické společnosti žijeme. „Protože pokud se projevíte tak, jak se to někomu nelíbí, můžete být veřejně ostrakizován,“ zmiňuje, co zažívá dnes spousta novinářů, komentátorů či autorů.

„Kdyby byla povolena pluralita v diskusi, budou nás média veřejnoprávní i ta jiná informovat vždycky o kladech i záporech událostí, ať sami rozhodneme, co je správné, a co ne. Jenže nám se předkládá už hotový názor, co si máme myslet,“ píše historik Vondruška, podle nějž se vše dá řešit, pokud vedeme poctivou diskusi, s pokorou posloucháme protiargumenty, neostrakizujeme opozici a umíme pracovat s fakty a s jazykem.