V úvodu Šlachta věnoval pár slov 75. výročí konce druhé světové války. Je přesvědčen, že řada lidí by se dnes nepostavila za svou republiku tak, jako to udělali účastníci Pražského povstání nebo lidé, kteří odešli bojovat proti Hitlerovi do zahraničí.

„V té rozhádané a možná rozdělené společnosti chybí taková ta pokora, ten vzájemnej respekt. Myslím, že v té době to bylo, protože ten nepřítel byl jeden, byl proti republice velkej a ti lidi dokázali položit život. Já se bojím, že v dnešní době to tak úplně není. Ze své funkce, ať už u policie nebo na Generálním ředitelství cel jsem velel hodně lidem, stovkám lidí a byli tam takoví ti srdcaři, kteří dokázali udělat něco navíc, dokázali toho udělat hodně navíc. Nedívali se na čas, nedívali se na rodinu, ale časem těch srdcařů ubývalo. A toto je to moje srovnání. Samozřejmě, já jsem v té (válečné) době nežil, ale zajímají mě ti lidé, kteří pro tu republiku jsou schopní něco dělat,“ uvedl Šlachta.

Nějaké občany ochotné obětovat se za republiku však přece jen vidí i dnes a je mu líto, že se o nich nemluví.

„Určitě jsou, ale o těch se nemluví. To jsou ti, kteří nemají nějaký ambice o tom, že by někam dolezli, že by se cpali do funkcí. Jsou to lidé, kteří jsou dennodenně na ulici a pomáhají. Jsou to ti řadoví policisté, vojáci a hasiči, kteří jsou schopni pomoct, kdykoliv ti občané zavolají. A já myslím, že oni by to byli schopni udělat,“ pokračoval Šlachta.

Jistá obětavost by se podle jeho názoru měla projevit i v tom, že se lidé třeba sami nabídnou, že pomohu sklidit úrodu, protože v této situaci chybějí zahraniční sezónní pracovníci.