Trend předčasných voleb, kdy na úkor tradičních etablovaných stran dávají voliči přednost stranám novým, se potvrdil i v rámci eurovoleb. Vy osobně to přičítáte na vrub naší vrcholové politice posledních let. Domníváte se ale, že nové strany něco pozitivního změní? Co by podle vás Česku nejvíce pomohlo?

Nejsem si jist, zda nové strany něco změní. Změnit se musí především samotná politická kultura, a tady je vážné nebezpečí, že nové strany a nové tváře navzdory slibům dlouho nepoplují proti proudu. Kéž bych se mýlil! Ale že změnu potřebujeme, o tom není sporu. Nezbývá než doufat, že se tak stane. Obávám se však, že evoluční, postupné kroky to nevyřeší. Chtělo by to velký třesk, jenže ten se zase může sakramentsky zvrtnout.  A pokud se ptáte, co by Česku pomohlo, tak jsem možná snílek, ale mám neochvějné přesvědčení, že stát musí vyrůstat a čerpat autoritu z všeobecného uznání mravních zásad, které spojuje slovo spravedlnost. Není možné, aby si spravedlnost a morálku každý vykládal po svém. S tím souvisí také skutečnost, že máme ohromnou spoustu (rádoby) politiků, ale zoufale akutní nedostatek státníků a ještě méně demokratických vůdců.

I přes všechny problémy, kterým jste musel jako starosta v tomto volebním období čelit, byste chtěl obhájit váš mandát. Když ve volbách uspějete, co považujte za nejdůležitější?

To je třeba rozdělit na osobní a pracovní rovinu. Když ve volbách uspěji, musím si dát pozor, abych nezblbnul, sám sebe neplácal v obdivu po ramenou a při holení si u zrcadla neříkal, jak jsem dobrý a občané mě milují. To je přímá cesta do pekel. A obrnit se proti tomu dá fušku. Možná na menším městě, kde si vás na ulici každý a rád osobně morálně podá, by to mohla být taková potřebná brzda před sebeláskou a falešným pocitem vlastní dokonalosti a neomylnosti. V té pracovní rovině, tedy starostenské, bych to chtěl, když už jsem se jakžtakž naučil starostovat, ještě víc zúročit pro město. Rozhodně případný další úspěch ve volbách nebude znamenat zahálku, ale výzvu. Vždyť město pořád něco potřebuje. A odpočívat můžu v hrobě. Tam bude času…

Jak jste se svěřil pro ParlamentníListy.cz, s přibližujícím se termínem voleb už začíná vzrůstat netolerance, agresivita a okopávání kotníků. Jak byste ale hodnotil čtyřletou spolupráci na radnici?

Hodnotit mě musí druzí. Já osobně vím své, ale jistě uznáte, že kdybych se tady vychvaloval nebo haněl, tak bych musel být padlý na hlavu. Pokud jde o spolupráci, tak je to jako v manželství. Počáteční zamilovanost a okouzlení časem přejde v rutinu, sňatek z rozumu a někdy třeba i v nepřekonatelný odpor. Občas se zamilovanost změní v krásné přátelství, jindy je z ní zase vzájemný respekt. A holky, kterým dal člověk při námluvách košem, vám to také dovedou spočítat. Myslím, že všechny tyto stavy jsem zažíval a stále zažívám na poděbradské radnici.  

Obáváte se také negativní kampaně? Máte takové signály?

Ano, obávám se negativní kampaně, ani snad ne tak konkrétně proti mé osobě, ale v obecném měřítku. Ve společnosti je opravdu hodně nahromaděné zloby a nenávisti, schází pokora, a pokud jde o moudrost, tak ta se snad už úplně odstěhovala neznámo kam. Někde jsem četl, že do volebního klání si člověk nemá brát čistý oblek, protože se stejně zamaže. Žijeme ve zvláštní době, stačí si přečíst nejrůznější anonymní diskuze na internetu a člověk snad aby ani nevycházel.