Vážená paní ministryně spravedlnosti, obracím se na Vás touto veřejnou formou, neboť dle mého názoru došlo k fatálnímu selhání systému spravedlnosti.

Začátkem listopadu byl nezávislý zastupitel na kandidátce Pirátské strany a šéfredaktor časopisu Legalizace Robert Veverka nepravomocně odsouzen k trestu ve výši jednoho roku odnětí svobody s dvouapůlletou podmínkou a finančním trestem 50 000 Kč. Za co? Za vydávání časopisu Legalizace, který usiloval o legalizaci pěstování i konzumu konopí. Odsouzený přitom publikoval informace o konopí zcela veřejně 11 let, aniž se kdy dostal do střetu se zákonem. Přiznávám, že osobně už více než deset let publikuji v českém odborném tisku informace o strategických jaderných i konvenčních zbraních a jejich technickém řešení, aniž mám v úmyslu usilovat o rozpoutání světové války či postavit si na zahradě raketu a odpálit ji na Strakovu akademii.

Odsouzený Veverka se měl dopouštět trestného činu „šíření toxikomanie“, což je „podpora, svádění či podněcování ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu“. Pominu-li vágní formulace termínů „podpora“, „svádění“ či „podněcování“  a nerozumím termínu „návykový“, tak je nutno brát v úvahu, že každý komentátor, který kritizuje nevalný chod ústavních institucí a činnost politiků obecně, případně usiluje o vyšší než současnou integraci EU, by se měl v duchu této logiky dopouštět trestného činu rozvracení republiky. Přitom zde zákon jasně odlišuje úmysl, slovo a čin a do podmínky trestnosti dle § 310 TrZ dává „účastnit se násilných akcí“.

Anglosaská lingvistika a semiotika od publikace práce „How to Do Things with Words“ Johna Langshawa Austina (1962) rozlišuje čtyři navzájem odlišné kategorie toho, jak jazyk používáme k „dělání věcí“, ale i k „prosazování věcí“: „thought“- myšlení, „speech“ – slovo, „speech act“ – řečový akt a „act“, čili čin. A i zde Austin rozlišuje jako „lokuci“ to, co bylo řečeno a míněno, jako „ilokuci“ to, co bylo uděláno, a jako „perlokuci“ to, co se stalo jako přímý důsledek ilokuce. Speech act je přitom formou performativní výpovědi - věty, které nejen popisují, ale také mění sociální realitu jejich popisem. Přesto to není čin, na rozdíl od propagace nacismu.

Česká Listina práv a svobod, ústavně nadřazená trestnímu zákoníku, chrání svobodu „speech“ – slova, vymezuje trestnost „speech act“ v závislosti na gramatice (pátým pádem voláme, přesvědčujeme – udělej to, zabij ho) a soudí až naše činy. Což je správné. Je věcí zpovědníka soudit „thought“ a „speech“ i „speech act“. A je věcí soudu soudit „act“. Už proto, že evangelista Matouš říká „Poznáte je po jejich ovoci“. Ne po myšlení a slovech, ale po plodech myšlení. Listina říká: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.“ Všimněme si, že Listina nedělá výjimku ve jménu veřejného blaha ani neodkazuje na prováděcí zákon. Bránění ve výkonu práva svobodně šířit projev (subjektivní komentář) a informace (objektivní zprávy) je nepřípustné vždy, bez výjimek. Zde není prostor pro udavače, policajty ani prokurátory, ani pro soudce a katy.