„Když se dívám nazpět, téma, které mě pronásleduje, je dialog. Strašně rád mluvím s lidmi, strašně rád jim naslouchám,“ uvedl na začátek besedy Fedor Gál. Ten přijel do Ostravy nejen debatovat na téma antisemitismus, ale také představit svou poslední knihu Přes ploty. „To je můj desetiletý dialog s mladým slovenským nacistou. Nerad říkám slovo nacista, protože si myslím, že je korektní říct, že to byl nacionální socialista. Když říkám tato dvě slova, odhalí se vám ideologický background,“ uvedl Gál s tím, že Matěj, se kterým dialog vedl, není po rozhovoru jiný, ale začal žít.

„Ten chlapec žije na plné pecky. Tím, že zvedl zadek z východního Slovenska, Košic, byl v Londýně, Holandsku, hlavně v Amsterodamu, Sofii, Bulharsku, řešil spoustu problémů: co to je být občanem druhé kategorie, být někde emigrantem, řešil existenční problémy, velmi se měnil. Ve finále našeho rozhovoru jsem pochopil více věcí, ale dvě jsou důležité,“ popisoval. Zmínil, že nejsložitější je dialog s nejbližšími lidmi, a také tento postřeh: „Když si s někým povídáte, když se mu díváte do očí, když sedíte za jedním stolem, tak odstraňujete nebo snižujete riziko násilí. Tohle je pro mě demarkační linie. Ne hádka, ne nesoulad názorů, ne jiný pohled na svět, ale násilí,“ popsal Gál.

Pak se vrátil k tématu přednášky. „Uvědomil jsem si, že antisemitismus bez antisemitů je běžná věc. Dokázal bych vysypat z rukávu pět důvodů, kvůli kterým lidé nenávidí Židy. Ale jak jsou ty důvody v lidech namixované? Nejsem kouzelník, ani psychoterapeut, neumím to od sebe separovat. Nevím, odkud se bere, ale pokud je v tom prastará lidská pudovost, strach, nejistota, tak nejlehčí a ‚nejlepší‘ je přenést vnitřní strachy a nejistoty na nějakého viníka, který za to může. Židé jsou dobří viníci za mnohé strasti lidí, protože je jich málo, jsou bezmocní, nemají doma kalašnikovy,“ uvedl. Uvažoval o tom, jak se ve veřejném prostoru používá antisemitismus jako prostředek a pokládal řečnickou otázku, zda jsou někteří antisemité. „Je to dobrá karta. Je to výborná karta. Vždyť ani ti vesničané, kde žila naše rodina na Slovensku na Liptově, oni nebyli antisemité. Oni, když nás naložili do vagónů směr Sereď, Osvětim, Terezín, jen následující půl hodinu vešli do našeho domu a odnesli si všechno. Koberce, příbory, talíře, všechno. Když jsme se vrátili, vrátili jsme se jediní ze židovské komunity, která tam žila. Fragmentálně. Otec zahynul, babka zahynula, dědko zahynul. Ti lidé z toho byli nešťastní, že jsme přežili, zhrozili se, že jsme se vrátili, nejraději by nás zase viděli někde ve vagónu… Pryč,“ dodal s tím, že antisemitismus je složitá strukturovaná záležitost.