Pikora ve svém komentáři uvádí, že se nechce zamýšlet nad tím, zda syrští sirotci jsou děti, nebo výrostci nebo jestli je to celé podvod, nebo ne. „Možná pomoc potřebují. Možná je to bouda. O tom já rozhodovat za minima známých a ověřitelných informací fakt neumím,“ píše a dodává, že i přestože podle průzkumů veřejného mínění vyplývá, že většina české společnosti je proti imigrantům, otevřeně se postavilo proti syrským sirotkům jen hnutí ANO, SPD a komunisté. „Pokud by se lidé rozhodovali jen na základě tohoto tématu, každá z těchto tří stran získá v průměru 20 %,“ popisuje a doplňuje, že tedy o zbývající hlasy by se ucházelo přibližně deset relevantních stran. Chce tímto velmi zjednodušeným modelem naznačit, že „vyzvdvihováním tématu syrských sirotků většina stran jen střílí do vlastních řad a nahrává vládní ANO“.

Velká škoda podle něho je, že se politici nezajímali také o české děti ukradené v Norsku a ve Švýcarsku. „Znám jenom tři české politiky, kteří se na tyhle české děti sebrané rodičům nevykašlali, ačkoliv volby byly zrovna v nedohlednu: J. Chalánková, T. Zdechovský a P. Mach,“ přibližuje s tím, že ohlasů na tyto politiky, že jsou populisté, bylo ovšem mnoho. S tím pak Pikora nesouhlasí. „Populisté jsou pro mě ti, jež vytahují syrské děti jenom před volbami a po nich na ně zapomenou,“ uvedl. V tomto kontextu připomněl knihu Markéty Šichtařové Ukradený syn, která popisuje případ českého chlapečka a neochotu státních orgánů k pomoci. „Volby byly asi daleko a případ byl patrně méně fotogenický než syrské děti,“ komentuje postup státních orgánů Pikora.  

Celá zpráva zde.

Podle něj se „povykem“ ohledně syrských uprchlíků podařilo odlákat pozornost veřejnosti od snadněji uchopitelného tématu, a to státního rozpočtu, jež se objevilo paralelně. „Tedy ne že by chudáci děti měly s rozpočtem cokoliv společného – v tomhle případě ovšem vládě poskytly vítanou a dokonalou kouřovou clonu. Vláda Andreje Babiše si vlastně nemohla přát nic jiného než kauzu syrských dětí,“ vysvětluje svoji myšlenku s tím, že vláda díky svému odmítavému postoji k přijetí z toho vytěží hlasy voličů a nebude se mluvit o nezodpovědném deficitu v době růstu ekonomiky. Upozornil tak na deficit, který Ministerstvo financí navrhlo ve výši 40 miliard korun. „To je ovšem šílené číslo,“ uvedl důrazně s tím, že mu nepřipadá podstatné, že vláda jedná od šesti hodin od rána, podstatný je podle něj výsledek. „A ten dobrý není,“ píše a připomíná, že pro rok 2019 se podle resortu financí očekává růst ekonomiky kolem 3,1 %. „Pokud počítá s tak velkým růstem, proč má tedy deficit rozpočtu? Deficit rozpočtu ke snížení vládního dluhu nepovede. Kdy jindy mít přebytek než v době růstu?“ zamýšlí se ekonom a dodává, že situace je ještě horší. Především díky tomu, že s deficitem 40 miliard korun úřad počítá i v letech 2020 a 2021. „Ano, krátkodobě lze i s deficitem snížit vládní dluh – stačí rozpustit rezervy z minulých let nebo prodat nějaký státní majetek. Dlouhodobě však nelze mít deficit státního rozpočtu a snižovat státní dluh,“ vysvětluje ekonom. Podle něj jde o názornou ukázku hospodaření Řecka, a jak skončilo, víme. Cestou do pekel podle něj je, aby byl každý rok evidentní deficit, i když ekonomika roste, nebo klesá.  

Takovému tvrzení na tiskové konferenci oponoval Andrej Babiš, když připomněl, že rozpočet byl v roce 2016 přebytkový, 2017 téměř vyrovnaný a podle jeho slov chtěl i tento rok, aby byl rozpočet vyrovnaný. Problém je údajně podle Babiše s plánováním inkasa evropských peněz. Plán tedy není důležitý.

„To je naprosto šílený argument,“ kontruje takovému tvrzení Pikora s tím, že již nezávislý kontrolní úřad taky prohlásil, že státní rozpočet nebyl sestavený jako vyrovnaný a jeho výsledný schodek 6,2 miliardy se výrazně lišil od plánovaného schodku 60 miliard. „Jestli není rozpočet dodržován, nemusí být ani sestavován,“ argumentuje Pikora a dodává, že výrazné odchylky jsou evidentní jen za vlády Andreje Babiše a Miroslava Kalouska. „Ostatní ministři financí neměli tak velké problémy rozpočet dodržet. Nějak jim to plánování evropských peněz šlo lépe,“ myslí si. 

Závěrem uvádí, že rozpočet by mohl být vnímán jako klasický levicový rozpočet. Příjmy státního rozpočtu jsou hodnoceny až moc pozitivně. Podle něj očekávání, že ekonomika poroste o více než tři procenta, není pravděpodobné. Podle něj je naopak ekonomika přehřátá, je problém s nalezením nových zaměstnanců. „Máme o 83 tisíc víc volných pracovních míst než nezaměstnaných lidí. To nemůže vydržet. Situace na trhu práce se otočí a inkaso z příjmů fyzických osob neporoste tak, jak vláda čeká,“ vysvětluje s tím, že druhou stranou téže mince je, že mzdy „se utrhly ze řetězu“. S tím logicky souvisí pokles ziskovosti firem, což se zase neblaze projeví v inkasu daní z příjmu právnických osob. „Nezachrání to ani perpetuum mobile nové ministryně práce a sociálních věcí, která věří, že čím větší budou mít platy státní zaměstnanci, tím větší bude mít rozpočet přebytek…,“ uzavírá Pikora a varuje před tím, aby se neopakovala  situace, kdy politici nadhodnotili příjmy a vznikla Národní rozpočtová rada.