Sultan Mousavi z Afghánistánu cestoval více než 3 000 km k tureckému pobřeží, ale nejobtížnějších podle něj bylo posledních pět kilometrů, než se dostal po moři na řecký ostrov Kos. Stejně jako stovky dalších uprchlíků také on musel absolvovat noční přejezd na přeplněných gumových člunech. „Je zázrak, že to takto dobře dopadlo. Na člunu nás bylo asi dvacet a jednu chvíli to vypadalo, že půjdeme ke dnu. Myslel jsem si, že všichni zemřeme,“ cituje Blair sedmadvacetiletého Afghánce a uvádí, že příchod 1 500 uprchlíků na Kos je pádným důkazem o změně struktury migrační vlny ve Středomoří.

„Desítky tisíc uprchlíků ze severní Afriky doposud mířily především do Itálie, ale téměř stejný počet jich nyní míří také k řeckým břehům. Tento rok sem jich takto doposud dorazilo 39 000, což je jen o šest tisíc méně než v případě Itálie. Jejich počet však prudce narůstá. Zatímco vloni k řeckým ostrovům dorazilo 10 000 utečenců, tak jenom na Kos jich letos přijelo celých 6 000,“ zmiňuje Blair. Podle jeho informací nyní dávají uprchlíci vzhledem k mnoha nehodám na trase Libye na Sicílii přednost levnější a bezpečnější cestě z Turecka na Kos. „Do Řecka však přijíždějí ve chvíli, kdy je země na kolenou a nemá prostředky, aby se o ně postaralo,“ konstatuje Blair.

Celý text v angličtině si můžete přečíst ZDE

„32 000 obyvatel bylo ponecháno svému osudu a musí se situací vypořádat, jak nejlépe dovedou. Uprchlíci zde musejí na vyřízení potřebných dokladů čekat 10 až 15 dní. Ti bohatší z uprchlíků bydlí ve standardních hotelích, chudší přespávají v opuštěných hotelích a poté jsou převáženi do utečeneckých táborů. Do té doby přespávají na špinavých matracích či ve stanech na zahradách, kde není voda ani elektřina. „Žijeme tady jako zvířata. Není tu žádné vybavení. Mé děti potřebují postel ke spaní a také lékařskou péči. Nejsou tu záchody, jídlo, prostě nic,“ stěžuje si Mousavi, který na Kos přijel i se svoji o rok mladší manželkou a dvěma dětmi ve věku dva a čtyři roky.

Místní obyvatelé mají podle Blairových zjištění z tak mohutné uprchlické vlny obavy, protože již nyní se tato skutečnost začíná negativně projevovat na turistickém ruchu, který je hnacím motorem zdejší ekonomiky. „Jasně že bych těm lidem přál, aby se měli skvěle. Ale jde o to, že nás tady ještě nedávno pracovalo sedm. Nyní jsme tady pouze tři. A víte proč? Protože mnoho cestovních kanceláří ruší ubytování ve zdejších hotelích. Turisté sem nechtějí kvůli uprchlíkům jezdit. A nikoho ani nezajímá náš názor. Nikdo z řeckých politiků se neptá, jak to ovlivňuje životy obyvatel Kosu,“ stěžuje si jednatřicetiletý číšník pracující na Kosu, který nechce prozradit své jméno.

Obavy z budoucnosti má také šéf řecké pobočky Mezinárodní organizace pro imigraci (MOI) Daniel Esdras. „Opravdu nemáme prostředky, abychom se mohli s takovou situací vypořádat.“ Částečně se snaží MOI řešit problém pomocí programu repatriace, v rámci kterého každý měsíc na své náklady posílá 800 uprchlíků zpět do jejich domovů. „Bohužel peníze na letenky nám dojdou na konci tohoto měsíce. Jsme zcela závislí na evropských fondech a já si opravdu nejsem jistý, jestli z nich ještě v červenci přijdou další peníze.