V lednu 2024 vyberou tchajwanští voliči nástupce prezidentky Cchaj Jing-wen, jejíž dvě funkční období dovedla ostrov k zatím největšímu napětí s pevninskou Čínou. Do boje o prezidentské křeslo tchajwanské hlavy státu se za stranu Kuomintang (KMT) přihlásil miliardář a největší tchajwanský investor Terry Gou, aby „chránil mír“ mezi samosprávným ostrovem a Čínou. 

Terry Gou je v ostré opozici vůči současné tchajwanské vládě, kterou v těchto dnech přijel do Prahy reprezentovat ministr zahraničí Joseph Wu, uvádí Vít Vojta. „Ta část české politické scény, která pojala Tchaj-wan jako své dominantní politické téma, si možná ani neuvědomuje, jak zásadně zasahuje do budoucnosti ostrova, který se stává středobodem soupeření Číny a USA,“ pokračuje sinolog v textu na webu Asiaskop.cz.

Terry Gou zaměstnává ve dvou českých závodech několik tisíc lidí. Zatímco ve dvanácti čínských jich má skoro půl milionu.

„Jádrem politické diskuse na Tchaj-wanu je zachování statu quo s Čínou. Konzervativní modrý KMT jej formuloval koncepcí ‚tří ne‘: ne rychlému sjednocení s Čínou, ne vyhlášení samostatnosti a ne (válečnému) konfliktu s Čínou. Zelená Demokratická pokroková strana (DPP) zase o voliče bojuje zvažováním referenda o nezávislosti Tchaj-wanu. Poslední čtvrtstoletí se oba hlavní političtí rivalové pravidelně střídají u moci. Drtivě prohrané listopadové komunální volby ale naznačily, že to DPP s eskalací napětí přehnala a voliči se obracejí ke KMT, protože je hrozba války děsí,“ pokračuje Vojta.

Český prezident Petr Pavel byl jednou z mála hlav státu, ochotnou telefonovat s prezidentkou Cchaj. Před ním tak učinil Donald Trump v roce 2016. Pavel nedávno médiím oznámil, že připravuje další rozhovor s tím, že prezidentka Cchaj bude volat jemu. „Oficiální prezidentský telefonát ale není náhlým vyzváněním v kapse prezidentova saka, nýbrž protokolárně sjednanou online konferencí s účastí pracovních týmů obou stran, kterou nelze bagatelizovat,“ podotýká Vít Vojta.

„Už za půl roku budou na Tchaj-wanu prezidentské volby, které mohou napětí buď eskalovat, nebo ochladit. Kromě zmíněných dvou soupeřů se o slovo hlásí ‚třetí síla‘, Tchajwanská lidová strana (TPP), vedená bývalým primátorem Tchaj-peje, excentrickým chirurgem Kche Wen-če. Obrací se hlavně na mladé, kontroverzně dává vztahu s Čínou nižší prioritu, DPP označuje za ‚proválečnou‘ a KMT zase za ‚zkorumpovanou‘ stranu,“ přibližuje sinolog.

I proto je podle něj namístě střídmost. „Vždyť dnešní tchajwanská vládnoucí strana může už za půl roku odejít. Současně můžeme politicky poškodit i našeho největšího tchajwanského investora. A právě o investory přece našim politikům při návštěvách Tchaj-peje šlo především…

Důstojně nevyhlíží ani tradiční chuť českých politiků, aktivistů či šéfů bezpečnostních složek jezdit na Tchaj-wan a tam za sebe často nechat platit hostitele. Otázkou totiž je, komu takové cesty slouží? Politický program ‚naštvat čínské ministerstvo zahraničí za každou cenu‘ totiž rozhodně neslouží naší zemi.

Právě jsem se vrátil z největších globálních veletrhů v Číně. Haly tam plní německé, japonské, americké, italské, ale i polské či tchajwanské firmy. České tam moc nevidíte. Je tedy legitimní se ptát, proč sehrávat roli ‚užitečného idiota‘ v asijsko-pacifickém sporu velmocí, kterému nejenže nerozumíme, ale v rozhodné chvíli ho stejně nebudeme ovlivňovat,“ uzavírá Vít Vojta.

Napjaté vztahy s Čínou se pokouší urovnávat také americký ministr zahraničí Antony Blinken. Svá jednání v Pekingu, kde jednal i s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, označil jako „upřímná a konstruktivní“ a uvedl, že „našli společnou řeč“. Naposledy se návštěva amerického ministra zahraničí v Pekingu konala před pěti lety, po dlouhé době dochází k jednáním na takto vysoké úrovni mezi oběma velmocemi.

Čínsko-americké vtahy narušily i nedávné incidenty, jako je například sestřelení údajného čínského špionážního balónu nad Spojenými státy, kvůli čemuž byl odložen původní termín návštěvy amerického ministra zahraničí. Obě velmoci také například rozděluje spor o čínskou expanzi v Jihočínském moři, vazby Pekingu na severokorejský režim nebo dlouhodobě neřešené záležitosti lidských práv.