Témata vánočních pohádek i české kinematografie jsou Vávrovi blízká a vyjádřil se k nim už několikrát. Nejinak tomu bylo i po letošní štědrovečerní pohádce, tedy Klíči svatého Petra.

Herní vývojář považuje české pohádky za naše kulturní dědictví. „Který už si dlouhý roky naprosto prasíme, protože tu nejsou takřka žádný dobrý scenáristi,“ dodává ovšem. Letošní pohádka ho překvapila. A to příjemně. Z úvodních reakcí soudil, že bude Klíč svatého Petra horší. Ovšem technická stránka filmu se mu nakonec zamlouvala.

„Vypíchnout je potřeba především povedenou obrazovou stránku. Pohádka je fakt velmi dobře nasvícená a je vidět, že s každým záběrem si někdo opravdu hrál. S tím souvisí i slušná kamera a color grading a i pár docela slušných speciálních efektů. Jediné, co bych tomu vytknul je, že to chvílemi pánové už možná přehnali. Ta umělá mlha v každým záběru v lese byla trochu jak z YouTube videa ‚jak správně točit les‘,“ míní. Dodejme, že Vávra začínal jako grafik.

I zápletku ohodnotil jako slušnou, alespoň na české poměry. „Spád to mělo slušný. Děti u toho letos vydržely, což se nedá říct o předchozích letech, s výjimkou loňského Krakonoše,“ uznal.

Pak ale přešel k problému, který netrápí jen tuto pohádku. Tedy k dialogům. „Naprosto nechápu, jak se v dnešní době ještě někomu může proplížit do dialogů dvou obyčejných lidí spisovná čeština, ale stalo se. A frekvence vtipných hlášek byla fakt malá,“ zkritizoval. A přešel k hercům: „Co haprovalo nejvíc, byla chemie mezi postavami. Remundová a Novotný jako padouši byli super, stejně tak Nárožný a fajn byla i Berenika, zloděj Mark Hochman i vodník Lukáše Příkazkého, ale ostatní postavy byly fakt divné, často měly naprosto příšerné postsynchrony (proč hrají svatého Petra a rybáře předabovaní Slováci?) a především mi vadila postava hlavního hrdiny a princezny.“