Ondřej Neff ve svém komentáři na serveru NeviditelnýPes.cz vyvrací optimistická slova premiéra Andreje Babiše po schůzce s šéfkou komise von der Leyen, jak je dobře, že nový návrh na řešení migrace neobsahuje povinné kvóty. Protože on je naopak obsahuje.

Nic bližšího ze schůzky premiérů zemí V4 s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen nevzešlo. Von der Leyen ubezpečila na twitteru, že se svými protějšky (Orbán, Babiš a Morawiecki) bude dál úzce spolupracovat na těchto důležitých otázkách.

Publicista v této souvilosti zmiňuje názor bývalého bruselského zpravodaje ČTK Karla Bartáka, že pokud obsah návrhu členské státy EU nepřijmou, žádná společná politika a azylový systém nebude. „A to v době, kdy ve světě nejsou žádné velké války a nejsou žádné hladomory, osmdesát milionů lidí deklaruje pronásledování,“ upozorňuje Neff.

Barták dále uvádí, že na případné veto východních států by Západ zřejmě dohodl zesílenou spolupráci s negativními důsledky pro jednotu a akceschopnost Unie. Sporné však podle Neffa je, zda za daných okolností má jednota smysl. „Zda se o nějaké akceschopnosti dá vůbec mluvit, například v souvislosti s obětováním Kypru turecké rozpínavosti,“ zmiňuje.

„Migrační téma je jako hnisavý vřed, který organismus unie zvolna otravuje,“ dodává Neff. Kdyby ale komise von der Leyenové přitlačila na pilu, mohlo by se podle něj stát, že se s blížícími parlamentními volbami stane právě migrace v Česku předvolebním tématem.

Velmi pesimisticky se na tento systém povinné solidarity, který v krizových situacích relizovat buď tím, že si země rozdělí běžence rovnou, nebo tím, že se postarají o návrat nějakých odmítnutých žadatelů k nim domů (tzv. return sponsorship), dívá i publicista Marian Kechlibar. „Děsí mě skutečnost, že náš ministr vnitra Hamáček ve středu řekl, že o systému repatriací je Česko ochotné diskutovat,“ dodává.

V souvilosti s tím v navrhované smlouvě upozorňuje na dva „špeky“ v bruselském plánu, o kterých Hamáček možná ani neví. „Tipoval bych, že to PDF ještě ani nečetl – a v našich novinách to nikde nebylo,“ podotýká s obavami Kechlibar.

„Špek číslo jedna se nachází na té samé stránce 75 dokumentu. Stát, který se přihlásí k ‚return sponsorship‘ nějakého toho odmítnutého migranta, bude mít na repatriaci dotyčného osm měsíců, v případě krizové situace dokonce jen čtyři měsíce. Uplyne-li tato lhůta, musí si dotyčného ilegála převzít!“ přibližuje s tím, že i poté se můžeme snažit jej vrátit domů, ale od toho okamžiku bude žít u nás.

Špek číslo dva se prý nachází na straně 85, kde se hovoří o použití detence. „Jinými slovy, stát, třeba Česká republika, bude po několikaměsíční lhůtě povinen si odmítnutého žadatele o azyl, tj. ilegála, který nemá vůbec žádný právní důvod se nacházet v Evropě, převézt k sobě domů, ale ke všemu bude mít problém jej vůbec zavřít,“ pokračuje publicista, který si klade otázku, jaká je pravděpodobnost, že toho člověka pak ještě někdy někde najdete? „Každý normální jedinec se v momentě, kdy se ocitne na svobodě, pokusí zmizet v nějakém ghettu,“ varuje.

„Toto je naprosto šílené navrhované opatření a Babišovi, Hamáčkovi a spol. můžu doporučit jediné – hoďte jim to na hlavu. Navrhovaný ‚return sponsorship‘ je zoufale stupidní i z hlediska prosté vyjednávací dynamiky,“ konstatuje Kechlibar. Ve svém článku zmiňuje výčet celé řady dalších opatření, která jsou podle něj „natolik nicneříkající, že může jít o naprostou banalitu nebo naprostý průšvih“.

„Kdyby takhle postupoval elektrikář při práci na vedení, dávno by ho to usmažilo. Bohužel ve světě úředníků se může stát, že takový druh přístupu se převtělí v platný zákon. Čtenáři moji, máme zase s čím bojovat. Tuhle příšernost musíme sklátit zpátky do sarkofágu, ze kterého vylezla. Hned teď,“ bije na poplach Kechlibar závěrem.