Podle běloruského novináře Pavla Šeremetě nyní nejsou v Kremlu zastoupeny žádné vlivné síly, které by prosazovaly mírovou cestu vyřešení konfliktu na Ukrajině. „Jednotlivé kremelské frakce touží bez rozdílu po válce a liší se od sebe pouze tím, kdy a kde a jak by chtěly totální válku s Ukrajinou vést. Některé vlivné skupiny zastoupené v ruské elitě se domnívají, že by mohly z války osobně profitovat. Je jim úplně jedno, že Rusko jako celek by na takovém konfliktu mohlo jenom tratit,“ píše podle interpretace Gobleho Šeremeť.

Ruské vládnoucí elity podle Šeremetě nepovažují Ukrajince za svobodné obyvatele nezávislé země. „Dívají se na ně svrchu a jejich postoje jsou totožné s oficiální propagandou státních médií,“ pokračuje Šeremeť. Sankce uvalené Západem sice tyto elity obtěžují, ale na druhé straně prostřednictvím nich nacházejí ospravedlnění při snaze rozdělit Ukrajinu. „To se může zdát jako velmi krutý cíl, ale je lepší postavit se čelem k hořké pravdě, než žít ve sladké lži,“ cituje Goble Šeremetě.

Svět v postsovětském období se nyní nachází na historické křižovatce. Nikdo přesně netuší, jak vše dopadne. Nikdo také dnes nemůže s jistotou říci, jestli jsou útoky Moskvy proti Ukrajině začátkem procesu obnovy ruské říše či začátek konce samotného Ruska. Z Putinova pohledu se zdá, že ruská válka na Ukrajině mu pomohla v současné době vyřešit problémy na domácí půdě. Z pohledu ruských obyvatel tam však žádné výhody vidět nejsou. Nelze ničím omluvit to, co Moskva právě činí. Pro Rusko mít tento příběh nejspíš žádný happy end mít nebude,“ domnívá se Goble.

Celý text v angličtině je k dispozici ZDE

Putin však bude podle Gobleho ve stejném stylu pokračovat i nadále. „On totiž nevnímá současnou realitu, ale je vnitřně poháněn svými vlastními démony. Ty se staly jeho nedílnou součástí i díky jeho zkušenostem z Východního Německa, kde před pádem tamějšího komunistického režimu působil jako agent KGB. Dobře ví, že i režim, který se jeví jako silný, může přes noc zkolabovat. A to zejména, když ukáže svoji slabost či ochotu uzavírat kompromisy s opozicí,“ tvrdí Goble.

Podle Šeremetě „umí Putin velmi dobře manipulovat zejména s těmi, kteří se na svět dívají prizmatem sovětského modelu a antiamerikanismu“. Běloruský publicista dále zmiňuje tři hlavní uskupení, která mají v Kremlu vliv na rozhodování o Ukrajině. První z nich je vojenský sektor, jehož nejvyšší představitelé jsou rádi, že mohou nastartovat své kariéry díky rostoucímu napětí na Ukrajině. Tvrdí, že toto vše je dobré pro Rusko a snaží se přitom utajit, že z takového vývoje profitují jen oni sami.

Druhou skupinou, jež lobuje za rozpoutání války s Ukrajinou, jsou podle Šeremetě olicharchové a jejich spojenci ve státní správě. Nejsou to přímo podnikatelé, ale zrovna tak to nejsou jen obyčejní úředníci. Tuto skupinu představují lidé, kteří stále hledají nové příležitosti. Ukrajina se jim jeví jako další šance zvýšit svůj vliv i bankovní konto. A konečně třetí skupinou jsou novináři a političtí analytici, kteří se nechali až příliš ochotně pohltit propagandistickou vlnou šířenou Kremlem. Nekritizují nic, co pochází z Kremlu, i kdyby to bylo jakkoli šokující a nepravdivé.

Výsledkem toho je, že rozdíl mezi realitou a pseudorealitou popisovanou Kremlem se rychle zvětšuje. Jediným způsobem, jak nadcházející katastrofě zabránit, je přijít s nějakým jiným tématem, jenž by potvrdilo postavení prezidenta Putina jako otce vlasti, ale zároveň by zachránilo zemi před sebevražednou konfrontací se zbytkem světa. Nabízí se např. nahradit válku s Ukrajinou bojem proti korupci. Podle Šeremetě je tragédií, že není prakticky žádná šance dosáhnout optimistického vyústění. „Myslím, že pro současnou situace se hodí Spenglerův výrok vyřčený v předvečer první světové války, kdy Spengler pravil, že současný optimismus je jen obyčejnou zbabělostí,“ uzavírá Goble text Šeremeťovým vypůjčeným citátem.