Blížící se projednávání novel zákonů o České televizi a Českém rozhlasu zaktivizovalo především její zastánce, kteří se pasovali do hlavních rolí při diskusi u kulatého stolu v senátu a o totéž se určitě budou snažit i na semináři k tomuto tématu v Poslanecké sněmovně, který se chystá na pátek. Režie této významné změny zákonů o veřejnoprávních médiích se ujala platforma „Svobodu médiím“, která vznikla v roce 2015 s cílem prosadit změny zákonů, které posílí svobodu médií, především zákon, jenž zvýší nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách. V jejím výboru najdeme mimo jiné advokátku Hanu Marvanovou, dokumentaristku Olgu Sommerovou nebo prezidenta Herecké asociace Jiřího Hromadu, mezi podporovateli pak Tomáše Halíka, Karla Schwarzenberga, Fero Feniče či Tomáše Klvaňu.

Na půdě senátu se jako první ujal přesvědčování přítomných o nezbytnosti přijmout novelu zákonů Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů a zároveň i člen výboru platformy „Svobodu médiím“. Vysvětlil, že smyslem je, aby se na utváření mediálních rad obou veřejnoprávních médií mohla podílet občanská společnost, kterou má v zákoně tvořit přesně vyjmenovaných 22 organizací. „Koluje mýtus, že si seznam těch organizací vymyslela nějaká skupinka lidí. Není to tak, byl inspirován bavorským modelem a jeho podstatou je, že kandidáty nikoli navrhují, ale přímo jmenují vyjmenované organizace a po jednom svém zástupci deleguje každá politická strana či hnutí se zastoupením v Poslanecké sněmovně. Takový model je potřebný vzhledem k aktuální zkušenosti z Polska nebo Maďarska, kde vidíme, že pokud se ustaví silná politická koalice, tak se důkladně zmocní médií veřejné služby ve svůj prospěch, což je stav, který si nikdo nepřeje,“ prohlásil Adam Černý.

Kvalita veřejnoprávních médií má roli v infrastruktuře proruských médií

V podobném duchu mluvil i poslanec KDU-ČSL Ivan Gabal, který patří mezi přední podporovatele platformy „Svobodu médiím“ a je podepsán pod návrhem novely. Podle něho televizní krize z přelomu let 2000 a 2001 prvně ukázala, že dominantní pozice parlamentních stran se v případě některých stran překlopila do pokusu o obnovení stranického vládnutí a monopolu ovládnutí veřejnoprávní televize. „Následný legislativní pokus o zpřístupnění a otevření mediálních rad občanskému sektoru a osobnostem byl nadějný svou ambicí a zklamáním svým výsledkem. Nyní platí, že rozdělení míst v radách je odrazem poměru sil ve sněmovně a zákulisních politických dohod parlamentních stran, které vysílají do rad ‚své‘ reprezentanty a očekávají, že se tak budou také chovat. Proto je vyloučené, aby se v radách objevili nezávislí kandidáti, osobnosti, odborníci nebo zástupci občanského sektoru,“ objasnil důvod novely Ivan Gabal.

Tvrdil také, že význam veřejnoprávních médií relativně i absolutně vzrůstá vzhledem k růstu privátní, podnikatelské, ale i zahraničněmocenské kontroly privátních médií. „Protiváha těmto nebezpečným trendům je výhradně veřejnoprávní. Navíc v našem případě mají kvalita a váha veřejnoprávních médií i roli v přítomné infrastruktuře například proruských médií a webů,“ nechal poslanec vzpomenout na svůj „slavný“ výrok „mazat, mazat, mazat“, jímž by se chtěl zbavit těch informačních zdrojů, které nereferují podle jeho gusta. Návrh novely je podle něj součástí důležitých změn, které zvyšují odolnost i flexibilitu veřejnoprávního prostředí a dynamiku českého veřejného života. „Akcelerace otevřenosti a společenské reprezentativnosti veřejnoprávních médií se může ukázat jako důležitý hybný aktér celkově modernizace veřejného života české společnosti, a to v dimenzích vědy, kultury, duchovních hodnot i hospodářské a pracovní dynamiky,“ ukončil Ivan Gabal vzletně svůj přednes.

Mluvit o byznysu vybraných organizací je podle Marvanové jejich urážkou

Na své dva kolegy navázala členka výboru platformy „Svobodu médiím“ Hana Marvanová, která si na úvod posteskla, že v současné době se v médiích velice těžko uplatňují argumenty k této problematice. „Málo se mluví o tom, že bez svobodných a nezávislých médií není demokracie. Televizní krize propukla proto, že politické strany v Poslanecké sněmovně se snažily si podmanit Českou televizi. Současná praxe obsazování veřejnoprávních rad je ostudou České republiky, a kdyby se tím víc zabývaly i mezinárodní organizace, tak by musely konstatovat, že praxe odporuje smyslu zákona a odporuje tomu, aby tady byly garance, že média veřejné služby zůstanou nezávislá. To je důležité právě ve chvíli, kdy si o nezávislosti soukromých médií můžeme nechat jenom zdát, takže tu laťku musejí nastavovat média veřejné služby,“ upozornila advokátka a bývalá poslankyně.

V době, kdy se blíží projednávání novely ve sněmovně, se prý vyrojila spousta dezinformací. „A je smutné, to si tady neodpustím, že právě média veřejné služby, která by měla poskytovat veškeré informace pro svobodné vytváření názorů občanů, se této problematice nevěnují vůbec, dokonce jak jsem slyšela, jsou zakázány i jakékoli debaty v médiích veřejné služby na toto téma,“ osočila Hana Marvanová vedení České televize i Českého rozhlasu. Zkritizovala také ty, kterým vadí, že by zákon jmenovitě uváděl organizace, které nominují své zástupce do mediálních rad. „Pokud by někdo chtěl argumentovat tím, že jde o organizace, které si v těch médiích chtějí prosadit své byznysové zájmy, tak to je urážka těch organizací,“ rozhorlila se advokátka, která ještě obvinila vedení ČT i Čro, že je k razantnímu odporu proti novelám vedlo v nich uvedené posílení kontroly hospodaření.

Ředitel rozhlasu vytkl předkladatelům právní nedostatky i vyšší náklady

Z jednotného hlasu u senátního kulatého stolu jako první vybočil generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Iniciativu přivítal, ale jen do přečtení návrhu zákona, jenž obsahuje „legislativní nesmysly“. Neřeší to, co je podle něj třeba řešit, ale zúžil se pouze a výhradně jen na volbu kontrolních orgánů. Předřečnici ujistil, že ze strany Českého rozhlasu nešlo o žádný razantní odpor vůči novele, pouze zareagoval na výzvu ministerstva kultury, aby k ní dal své stanovisko. „V návrhu se píše, že nový systém přispěje k úsporám. Členství v radě má být sice čestné, ale Český rozhlas bude kromě cestovních náhrad hradit i ušlou mzdu a spolu s novou správní radou vznikne i její kancelář až s pěti zaměstnanci. Když jsme si to namodelovali, tak dosavadní Rada Českého rozhlasu s celým aparátem stojí kolem devíti milionů korun, tento nový model by stál 19 milionů korun,“ konstatoval René Zavoral.